Sorry, there are no polls available at the moment.
Festival Jeden svět představil i letos plejádu filmů týkajících se lidských práv. Jedním z nich byl i dokument Zlatý úsvit: jak to vidím já režisérky Angélique Korounis o vzestupu řecké politické strany, která se netají svým radikálním neonacistickým směřováním. Hned na začátku filmu se režisérka vymezila následovně: „Můj životní partner je žid, jeden z mých synů je gay, druhý je anarchista, a já jsem levicová feministka a také dcera imigrantů. Jestli se Zlatý úsvit dostane k moci, náš jediný problém bude ten, do kterého vlaku nás posadí.“
Svůj dokument natáčela Korounis přímo v centru dění, mezi členy Zlatého úsvitu, a je to jeden z těch filmů, nad kterými budete muset ještě hodně dlouho přemýšlet. Za zamyšlení stojí také čistě ženský aspekt vyhrocené situace v Řecku, která přispěla k vzestupu této neonacistické strany. Přes úvodní větu dokumentu nejsou v dokumentu žádné feministické podtóny jako takové, Korounis se snažila nepojímat celý film pouze z ženského hlediska, ale hlavně z hlediska každého, který situací trpí a který bude trpět ještě víc, pokud se tato nezmění. Její úvodní věta je však velmi významná: všechna přídavná jména, kterými Korounis popisuje sama sebe a svou rodinu jsou přesně to, proti čemu se Zlatý úsvit ideologicky i fyzicky vymezuje. Jako spousta ultra-pravicových stran, i Zlatý úsvit má ve svém vedení hlavně muže. Důvod vysvětlují v dokumentu ženy-členky Zlatého úsvitu v jedné z klíčových scén celého filmu.
Jedním z nejzávažnějších důvodů pro vzestup Zlatého úsvitu označila Korounis chudobu. Lidé v Řecku byli krizí vyhnáni doslova na ulici a mnozí do kamery přiznávali, že neví, kdy a co budou příště jíst. Tato situace pak vytvořila ideální situaci pro sílící nacionalismus, kterou Zlatý úsvit kompletně využil. Asi nikoho nepřekvapí, že více jsou chudobou zasaženy ženy. Důvody jsou v Řecku víceméně podobné jako kdekoli jinde na světě: horší přístup ke vzdělání, mateřství, obrovský sociální tlak na to, aby se žena starala o rodinu. V souvislosti s tímto byla v dokumentu zařazena jedna velice výmluvná scéna. Sešly se v ní 4 ženy nad odpolední kávou. Jedna byla důchodkyně, další patřila ke střední třídě, třetí byla z nejbohatší společenské vrstvy, čtvrtá byla praktička bez domova vinou toho, že nemohla dlouho sehnat práci. Všechny je spojovalo jedno: byly příznivkyně Zlatého úsvitu. Nad čajem se hezky doplňovaly v debatě o tom, jak žena patří domů k rodině, kde je její místo. Všechno ostatní podle nich bylo proti Bohu a proti Řecku a jeho tradicím. Proto také musí být v čele Zlatého úsvitu muži, protože místo ženy je jinde. Není divu, že se ženy v takovéto pozici Zlatému úsvitu zamlouvají. Mají v nich tak bezmeznou podporu, v domácnosti je o vše postaráno, a kdo není s nimi, je proti Řecku samotnému. Nic lepšího si neonacistická strana vlastně přát nemůže.
Vzdělané, cílevědomé, aktivní ženy jsou přesným protipólem toho, co Zlatý úsvit hledá a uznává. Strany i jednotlivci tohoto smýšlení se vždy snažili ženy oslabit. Už proto by se měly ženy zaměřit na potlačování prvotních jevů celé této krize, a jedním a možná nejdůležitějším z nich je chudoba. Ta zabraňuje ženám v přístupu k základním službám a jako takové se pak snadno mohou stát oběťmi násilného zacházení, ze kterého kvůli jejich situaci pak není úniku.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
