Mezinárodní týden povědomí o poruchách příjmu potravy a zdravý pohled na své tělo
Sekci o poruchách příjmu potravy najdete téměř na každé stránce zabývající se ženským zdravím. Jejich zpracování se ovšem dost liší v závislosti na dostatečné informovanosti a zainteresovanosti dané instituce v tomto tématu. Nejčastěji se tam dozvíte o mentální anorexii, bulimii nebo přejídání. Poruch příjmu potravy (dále PPP) je samozřejmě více, nehledě na to, že často se vyskytují v kombinaci nebo přecházejí jedna do druhé.
Mezi nejčastější mýty patří, že postihují především mladé dívky a ženy (PPP se mohou rozvinout v jakémkoli věku a u jakéhokoli pohlaví), že stačí přestat sledovat celebrity a sociální sítě a normálně se najíst (PPP jsou psychologická onemocnění a přestat s takovýmto chováním je zhruba na úrovni toho, jako kdybychom někomu doporučovali, aby laskavě přestal mít třeba rakovinu), že postihuje psychicky slabé jedince (často tomu bývá přesně naopak a jedná se o lidi velmi úspěšné a ctižádostivé. I kdyby tomu ale tak nebylo, jde o velmi nebezpečný stereotyp a mýtus), že PPP lze poznat na člověku na první pohled (přitom nápadná hubenost je jedním, nikoliv jediným a určujícím ukazatelem těchto poruch).
V průběhu Mezinárodního týdne povědomí o PPP (Eating disorders awareness week) se na sociálních sítích objevilo obrovské množství příspěvků různého druhu. V některých byly fotky, srovnání tehdy a teď. Některé posty se těmto srovnáním naschvál vyhýbaly kvůli možnému dopadu na ty, kteří se s PPP potýkají, a volily raději slova. Pokud vás problematika zajímá a ovládáte trochu angličtinu, zkuste si příspěvky projít a pročíst. Budeme rádi, když nám dáte vědět, jestli vás něco překvapilo/zarazilo a proč.
Většina příspěvků pod tímto hashtagem pocházela od žen. To samo o sobě není překvapující, a důvodů je několik. Přestože jsme si o pár řádků výše řekly, že jakékoli pohlaví může onemocnět PPP, kyvadlo se přece jen vychyluje směrem k ženám (současný odhad je 75% ku 24% pro ženy). Dalším faktem ovšem je, že jsou to právě ženy, které se více a více osmělují o tomto tématu veřejně mluvit, a to i za cenu toho, že se vědomě vystavují dalším poznámkám o svém těle a kritice ze strany neznalých problematiky. Přesto to spousta žen dělá. Důvodem je hlavně poskytnutí pomocné ruky všem těm, kteří s PPP zápasí. Předávají naději a snaží se odstranit ohromné společenské stigma, které kolem PPP stále panuje. Za to jim všem patří obrovský dík. Snad ani nemusíme uvádět, že významným faktorem ovlivňujícím neochotu mužů o PPP mluvit je vliv genderových stereotypů na vnímání těchto chorob.
Během tohoto týdne se na sociálních médiích objevil odkaz na historicky zřejmě první knihu o body positivity (tedy o kladném vztahu k vlastnímu tělu), Her Body Can. Autorky Katie Crenshaw a Ady Meschke se v knize snaží podpořit mladé dívky v tom, aby docenily svá vlastní těla v té podobě, v jaké jsou, aby se neučily soudit sebe a svá těla a vytvořily si s nimi pozitivní vztah. Kladou velký důraz na to, co všechno naše těla dokážou, a že jejich hodnota se neodráží od vzhledu či váhy. Kniha je určena pro dívky do zhruba 8 let a doufáme, že se brzy dočkáme i českého překladu.
Loading ...Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
