Za volantem kamionu si každý přirozeně představí statného muže. Málokdo ale ví, že se této práce nebojí ani ženy. V dnešní době se pomalu smazávají rozdíly mezi oběma pohlavími a rozdělení povolání na typicky ženské a mužské bere za své. To může potvrdit i řidička Jitka, která již dva roky jezdí s kamionem společnosti C.S.CARGO.
Asi se ptáte, jak se vůbec dostane žena za volant kamionu?
Jitka vyzkoušela mnoho zajímavých zaměstnání, podnikala, pracovala jako servírka, obsluha benzinové stanice či pečovatelka. Pak se ale rozhodla pro změnu. Baví ji řízení, tak si udělala řidičský průkaz na kamion a začala shánět práci.
„V jiných firmách bylo na obtíž, že jsem nováček, ale tady to nikomu nevadilo. Dohodli jsme se bez problémů, podepsali smlouvu a hned jsem mohla vyrazit,“ vzpomíná na své počátky Jitka. „Z počátku mi samozřejmě pomáhali a prvních 14 dní se mnou jezdil instruktor. Ten mě naučil vše, co ke své práci potřebuji,“ dodává Jitka.
Jitka o sobě říká, že je zvyklá hodně pracovat. „Když mě práce baví, nevadí mi to,“ vysvětluje s úsměvem. V dnešní době není řízení kamionu ani tolik o fyzické náročnosti, přeci jen, moderní technika řidičům už v mnohém pomáhá, ale spíše o zvyknutí si na „život na kolech“.
„Syn už odrostl a „vyletěl z hnízda“, nemusím být tak každý den doma,“ vysvětluje Jitka. Navíc Jitku cestování baví, při svých cestách si plánuje povinné zastávky na pěkná místa a tam, kde ještě nebyla. Občas se u kávy potká i se zajímavými lidmi.
Na základě předchozích zkušeností je pro ni práce řidičky jedním z mála zaměstnání, kde se nerozdělují příjmy na ty „pro muže“ a „pro ženy“. „Za stejnou práci dostáváme zaplaceno stejně jako muži, to je pro mě osobně hodně důležité. Dodává mi to potřebnou energii k práci,“ dodává s úsměvem.
Podle Jitčiných slov ale řízení není práce pro každého. Ideální kombinace je prý, když mají ženy kladný vztah k autům a řízení, touhu po svobodě a poznávání světa. „Opravdu hodně se nacestuji, ale zase jsem svým způsobem svobodná a neustále se učím něco nového,“ popisuje své pracovní dny Jitka.
Nejčastější otázkou, se kterou se Jitka setkává, je, jestli se za volantem takového kolosu nebojí. Sama říká, že strach by byl na škodu, mnohem více je to o respektu a zodpovědnosti. „Musím být maximálně opatrná, s nikým na silnicích nesoupeřit, hodně předvídat a mít oči i vzadu,“ shrnuje.
Ze svých zkušeností ví, že za volantem kamionu každý dříve nebo později zjistí, že ne všichni účastníci silničního provozu mají pud sebezáchovy a kamion jim strach nenahání.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
