Stoupá míra banalizace sexuálního násilí v ČR?
Občas se podaří narazit na článek, který má prostě všechno: toxickou maskulinitu, zlehčování znásilnění a/nebo sexuálního násilí, napadání žen, které si dovolí něco namítnout, záměrný špatný výklad feminismu, sexistické jazykové prvky
Kdyby existovalo patriarchální bingo, Michal Vieweg by bez větších problémů rozdrtil soupeře v prvním kole.
Jak je možné, že dospělý muž je schopný nahlas hrdě říct, že je rád, že se narodil do země, kde může bez problémů sexuálně obtěžovat ženy?
Důvodů je několik. Jedním z nich je, že muži odmítají rozpoznávat, co všechno je sexuální násilí. Nemůžeme už v dnešní době říkat, že to neví, protože by to nebyla pravda. Naprostá většina to ví moc dobře, a buďto to ignorují a zaštiťují se tradicemi, nebo se dokonce takové chování snaží znormalizovat. Nejpravděpodobnější důvod je ten, že by museli sami sobě přiznat, že nerespektují ženy, a že třeba sami už nějaké to „ne“ od žen ignorovali.
Dalším důvodem je naprostá trivializace sexuálního násilí, nebo dokonce jeho popírání. Velice často se setkáváme s muži, kteří se snaží ženám definovat, co je a není sexuální násilí. Už ten sám princip je naprosto nesmyslný a dokazuje, že mnoho mužů stále odmítá realitu sexuálního násilí, protože se jim nehodí do jejich vidění světa.
A v neposlední řadě musíme také sáhnout do svědomí rodičům, kteří bohužel ve stejném duchu vychovávají své děti. Už by měla dorůstat generace
V zájmu spravedlnosti je třeba říci, že toto vůbec problém, který se vztahuje jen k ČR. Jen je tyto lidi, jako i v ostatních zemích, stále více slyšet, protože je legitimizují naši nejvyšší zástupci a ostatní více viditelní lidé, kteří dostávají pro své šovinistické traktáty prostor v médiích. Úplně se ze společnosti vytratil způsob, jak s něčím nesouhlasit slušně a bez urážek. I Vieweg, který jako spisovatel by toto umění měl zvláště ovládat, se nemusel vyjadřovat o ženách jako o krávách, nemusel glorifikovat sexuální násilí na ženách, nemusel se ženám arogantně a nechutně vysmívat, a přesto sdělit, co měl na srdci. Cíle zlehčit kulturu znásilňování by dosáhl i tak.
Jenomže proč by to dělal, když ví, že může veřejně prohlásit, že je skvělé žít ve společnosti, ve které může beztrestně osahávat své vrstevnice a nebude ho za to čekat ani společenské odsouzení? Souhlas druhé osoby je pro něj zjevně naprosto cizí koncept a je zvyklý si myslet, že pokud si on chce sáhnout, je to vždycky v pořádku. A v současném klimatu ho za to nečeká vyloučení ze slušné společnosti, ale chlapácké poplácání po zádech.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
