Každý z nás se může podívat na stránku české či norské vlády a bez větších problémů si zjistit, kolik je momentálně v každé vládě žen. Číslo samo o sobě samozřejmě o něčem vypovídá. Daleko větší výpovědní hodnotu však má, podíváme-li se na to, které ministerské posty jsou ženami okupovány. V ČR máme k dubnu 2017 3 ministryně: práce a sociálních věcí, školství, mládeže a tělovýchovy a místní rozvoj. V Norsku je žena předsedkyní vlády, a dále se ženy objevují na postu ministryně financí, obchodu, dětí a rovnosti, obrany, imigrace a integrace, práce a sociálních věcí a kultury. Celkem tedy 8 žen, a z nich mnohé v čele ministerstev, které jsou tradičně (zejména tedy v ČR) považovány za víceméně „mužské“ (ministerstvo obrany, financí nebo obchodu).
Zákon o rovnosti pohlaví v Norsku
Co ovšem především odlišuje norskou reprezentaci žen v politice od té české je jejich Gender Equality Act, tedy zákon o rovnosti pohlaví. Jeho znění je přístupné přímo na stránkách norské vlády. Byl schválen v roce 1978 a zajišťuje podporu rovnosti bez závislosti na pohlaví s tím, že konkrétním cílem je zlepšit pozici žen, které jsou historicky v politice a vedoucích pozicích méně reprezentovány.
Antidiskriminační zákon v ČR
V ČR máme antidiskriminační zákon, který se od norského zákonu o rovnosti pohlaví liší nejen v názvu. Ve svém znění zmiňuje všechny druhý diskriminace (tedy diskriminace na základě věku, orientace atd.), ale ženskou otázku konkrétně nijak podrobně neřeší. Připomeňme si také, že tehdejší prezident Václav Klaus původně zákon vetoval s tím, že se jedná o zbytečnost, než byl přehlasován parlamentem. Ani pak se zákon nevyhnul kontroverzím a komentářům, které jej víceméně záměrně špatně interpretovaly, aby obhájily jeho údajnou zbytečnost. Na to navázali i další, kteří se nechali slyšet, že takový zákon nepotřebujeme, protože žádná diskriminace u nás není.
Podle Fora 50% se zastoupení žen v politice u nás stále pohybuje pouze v průměru kolem 20%. Naproti tomu v Norsku se ta hranice pohybuje stabilně okolo 40%.
Jsou kvóty řešením?
Problematika kvót je pro ČR stále velmi citlivá. Obrovská část oponentů ignoruje fakt, že prvotním cílem kvót je urychlit vývoj rovného zastoupení, který by jinak zabral dalších zhruba 200 let. V okamžiku, kdy zastoupení žen dosáhne určené hranice, je možné kvóty zrušit. V severských zemích i v zemích nám kulturně mnohem vzdálenějších, jako je třeba Rwanda, kvóty pomohly smazat rozdíl v zastoupení žen a mužů v politice. My se jim stále bráníme a pozice žen v politice se stále nemění, a to přesto, že mnoho jiných zemí už jasně ukázalo, že ženy v politice mají své právoplatné místo. Mnohé z nich už kvóty nadále nepotřebují, protože lidé pochopili, jak prospěšné je mít v politice rovné zastoupení. Kvóty tam tedy naprosto splnily svůj úkol.
Bariéry pro ženy v politice u nás stále existují. A je třeba si uvědomit, jak správně také uvádí Forum 50%, že „odpovídající podíl žen na rozhodování je otázkou spravedlnosti“. Zde máme jako země ještě obrovské mezery.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
