Jak zastaralé vidění světa ovlivňuje ty nejzranitelnější v naší společnosti
Česká společnost má hluboký problém se změnou. Je to lidská přirozenost, a někteří ji zvládají lépe a někteří hůře. Pro národnosti platí to samé. Některé země umí přijímat změnu s optimismem a zvědavostí, a někteří se jí brání zuby nehty. My bohužel patříme do té druhé skupiny. Je možné, že je to z části dané historicky, ale přece jen lze namítat, že by nás neměl ovládat strach. Čím dál tím jasněji je ovšem vidět, že přesto, že se svět mění a vyvíjí, část společnosti by preferovala, aby všechno zůstalo tak, jak si to pamatují z dětství či z mladšího věku. Z psychologického hlediska jim to jistě poskytuje pocit bezpečí, už proto, že naše mozky jsou stavěny tak, abychom naše mládí zpětně viděli přes růžové brýle. Dle zákonů přírody je ale všechno, co se odmítá změnit a přizpůsobit odsouzeno k zániku, a je to tak dobře. S trochou nadsázky se dá říci, že kdyby lidstvo odmítalo změnu, pokrok a vývoj tak vehementně, jak to děláme my, pořád bychom ještě věřili, že země je placatá a slunce obíhá kolem ní.
Tyto konzervativní nálady se u nás týkají především sexuality, ženských otázek a feminismu jako takového. Důvod je prostý: změny v narovnání podmínek často znamenají, že se druhá strana musí vzdát jednak svého pohodlného přemýšlení a jednak pohodlných (a lépe placených) pozic. A že to nepůjde bez boje ví každý, kdo se k rovným příležitostem pro ženy kdykoli jakkoli vyjádřil. Vždy se jedná o věci malé i velké, přičemž ty malé jsou často zesměšňovány, protože nejsou viděny jako součást celkového problému.
Mrazivým příkladem byla třeba na podzim letošního roku zpráva o transsexuálním žákovi jedné pražské základní školy. Vedení školy se k věci postavilo velmi empaticky a moderně: pozvalo sexuoložku, která se tímto tématem zabývá, aby dětem (úměrně věku) vysvětlila, proč nebude jejich spolužák používat dívčí jméno, ale chlapecké. Empatie a znalost tématu naopak naprosto selhala v případě České lékařské komory, České školní inspekce (čeští sexuologové naopak vyjádřili škole i sexuoložce svou podporu) – a otce jednoho žáků ze školy, který téma transsexuality označil za zvrácenost a dožadoval se prošetření.
V přímém přenosu jsme tak mohli sledovat, jak vznikají předsudky a šikana. A všechno jen proto, že společnost je zabředlá v zastaralých a přežitých názorech na lidskou sexualitu, a tudíž dál plodí jedince, kteří nedokážou připustit ani možnost toho, že je to se sexualitou možná jinak, než si doteď mysleli. Raději budou odmítat, potírat, zesměšňovat a snažit se upozadit všechno, co říká věda, medicína a lidé, kterých se to týká, než aby museli změnit svůj pohled na svět. Kam takovéto chování vede vidíme už teď. Důsledkem je šikana (verbální i fyzická), agrese a pokusy o vyloučení ze společnosti.
Současné společenské klima pokroku a změně moc nepřeje. Lidé reagují více na emoce než na faktuální informace, které mají ještě navíc tendenci zpochybňovat a shazovat. I přesto bychom na změnu neměli rezignovat. Dlužíme to všem na kterých se současný společenský systém už stačil podepsat.
