Víte, kdo vám doma uklízí? Tak zní název zajímavého výzkumu, který mapuje fenomén placené práce v českých domácnostech. V současné době stojí stále větší množství lidí před otázkou, jak efektivně sladit rodinný a pracovní život. Jednou z využívaných možností je najmout si pomocnici, která v domácnosti zastane úklid, případně péčí o děti nebo rodiče. Vzhledem ke skutečnosti, že takovou práci vykovávají ve většině případů migrantky (tedy ženy přicházející do České republiky ze zahraničí), zaměřuje se zmíněný výzkum právě na ně.
Ústřední otázka, kolem které je celý výzkum „Rovné šance na prahu českých domácností“ konstruován, zní, zda skutečně známe sociální a ekonomické postavení a podmínky, za kterých pomocnice v domácnosti pracují. Na tuto otázku se snažili odpovědět výzkumníci/ce z Akademie věd a Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy společně s odborníky z neziskovek Sdružení pro migraci a integraci a Člověk v tísni. Jak výzkum, který kombinoval data z dotazníků a hloubkových rozhovorů, naznačuje, Češi a Češky si neradi do své domácnosti pouštějí někoho nastálo. Převážná většina výpomoci je realizována tzv. live-out formou, kdy pracovnice do domácnosti dochází několikrát týdně uklízet nebo hlídat děti. Některé, dle výzkumu movitější rodiny se ale rozhodnou pro tzv. live-in formu a výpomoc si nastěhují přímo do domu. Tento typ práce v domácnosti většinou vykonávají migrantky z Filipín, kterým pobyt v České republice zajišťují zprostředkovatelské agentury. Většina pracovnic je ale původem z Ukrajiny (téměř 60 % ze zkoumaného vzorku), případně z dalších zemí bývalého Sovětského svazu, jako např. Moldávie, Kazachstánu nebo Ázerbájdžánu. Kromě základních údajů o zemi původu a formě práce, kterou migrantky v českých rodinách vykonávají, přináší výzkum i další zajímavá zjištění. Pouze 33 % dotazovaných žen uvedlo, že jsou svobodné a bezdětné. To znamená, že většina těch, které v českých domácnostech pracují, mají často doma vlastní děti či nemohoucí rodiče, o které se stará někdo jiný. V odborné terminologii se tomuto fenoménu říká „globální řetězec péče“. Konkrétně to ale znamená, že řada migrantek opustila svojí zemi i rodinu, protože viděla práci v zahraničí jako jedinou šanci, jak finančně a materiálně zajistit život svých nejbližších. Kromě toho, že se musí rychle uchytit v novém neznámém prostředí, je pro ně mnohdy velmi emocionálně náročné vyrovnat se s odloučením od své rodiny.
Jak uvádějí sami autoři výzkumu, jednou z nejcitlivějších částí celé analýzy bylo zkoumání ekonomicko-právních podmínek, ve kterých migrantky v českých domácnostech pracují. Výzkum ukázal, že problémem není nejčastěji fyzické, potažmo sexuální násilí, ale pracovní vykořisťování, které migrantky v českých domácnostech zažívají v různých formách i intenzitě. Největším problém jsou nevyhovující pracovní podmínky, kdy migrantky pracují šest, někdy i sedm dní v týdnu průměrně dvanáct až čtrnáct hodin denně s tím, že přesčasy jim zaměstnavatel neproplácí. Pokud žijí přímo v rodině, trpí kromě extenzivní pracovní doby i nedostatkem soukromí a sporadickými kontakty s okolím i svojí rodinou v zemi původu. Samostatnou kapitolu tvoří nízké platové ohodnocení. Migrantky si jsou dobře vědomy své znevýhodněné pozice a často pracují za mzdu, která je přímo v rozporu s českým pracovním právem. Důvodem, proč se řada z nich neodváží proti těmto podmínkám ohradit, je fakt, že jsou na jejich (skromné) mzdě v mnoha případech existenčně závislé jejich vlastní děti a další příbuzní. Právo na pobyt na území je navíc podmíněno pracovním povolením. Pokud tedy migrantky nepracují na živnostenský list, ale jsou v rodině (často přes zprostředkovatelskou agenturu) přímo zaměstnány, znamenalo by pro ně vypovězení smlouvy automaticky ztrátu pracovního povolení. Pokud zaměstnáváte ve své domácnosti migrantku, nebo o najmutí takové pomocné síly teprve uvažujete, přečtěte si na webových stránkách výzkumu www.pracovnicevdomacnosti.cz „desatero férového zaměstnavatele“ a další praktické informace.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
