Reakce na případ, kdy Policie ČR zastavila na ulici nevidomou osobu proto, že šla na boso, ukázal, že široká veřejnost stále ještě moc neví, jak má přistupovat k postiženým osobám. (více o případu) Existují pravidla, jak navázat prvotní kontakt, a jejich dodržování je nejen známkou dobrých sociálních dovedností a také elementární slušnosti a respektu k druhým.
Jak se tedy správně postupuje, když si myslíte, že vám neznámá slepá osoba potřebuje pomoct? Existují 3 základní principy:
- Pozdravte.
- Představte se.
- Zeptejte se, jestli potřebuje pomoc. A neuražte se, pokud ji odmítnou.
Není také dobré předjímat, že slepá osoba automaticky potřebuje pomoci např. s přecházením ulice. Toto jsou ve většině případů rutinní situace, které nevyžadují asistenci.
Dále je dobré mít na mysli, že:
– pro nevidomé jsou bílé hůlky nebo psi jejich nedílnou součástí. Je nevhodné se holí dotýkat či rozptylovat psy.
– pokud jste ve skupince lidí, nepředstavujte ostatní, ani za ně nemluvte; tím byste znemožnili nevidomému udělat si přehled o tom, kdo kde je a s kým vlastně mluví. Je také dobré vždy, když promluvíte, oslovit toho, na koho mluvíte.
– vždy upozorněte nevidomého, že odcházíte
– při vedení nevidomé osoby neluskejte, netleskejte ani nevyluzujte jiné podobné zvuky
– nedělejte za ně běžné, každodenní věci. Uvědomte si, že jsou zvyklí dělat všechno to, co vy, jen trochu jinak.
– nebojte se používat slova jako „uvidíš“ apod. Používání podobných výrazů je pro nevidomé běžné a není důvod je nepoužívat.
Je snadné vyzkoušet si tato pravidla doma sami na sobě. I když realita je samozřejmě jiná, můžete si ověřit, jak na nevidomé působí bezprostřední reakce okolí a chování druhých.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.