
Katolická církev ve spolupráci s polskou vládou ohrožuje ženy nejen na jejich lidských právech, ale i na životě. V Polsku se v posledních týdnech znovu rozhořela debata o potratech. Církev a politické strany opět začali volat po ještě větším omezení již tak extrémního zákona o potratech.
Stávající legislativa dovoluje potrat v případě ohrožení zdraví či života žen v případě, že je plod vážně poškozen nebo je těhotenství následkem znásilnění či incestu. Nyní církev a politické strany s ní spjaté žádají, aby se potrat směl provádět pouze tehdy, je-li život ženy bezprostředně ohrožen. Zároveň pak chtějí zvýšit tresty lékařů za provádění potratů, a to až do výše pěti let vězení.
Kam takovéto zákony vedou, nám názorně ukazuje např. Irsko. Připomeňme si třeba případ ženy z roku 2012, které doktoři v Irsku odmítli provést potrat i přesto, že již bylo jasné, že tělo plod samovolně potrácí. To samozřejmě vedlo k celkové sepsi organismu a smrti jednatřicetileté ženy. Přesně takovéto situace by se mohly začít stávat i v Polsku.
Zákony tohoto typu mají jen jediný cíl, a tím rozhodně není chránit cizí plody v cizích tělech (což samo o sobě je nepřijatelné a absurdní). Cílem je potlačení nejzákladnějších práv žen, často z náboženských důvodů, které tyto ženy ani nesdílejí.
Historie dokázala, že zákazy potratu nikdy nic nevyřešily. Potraty existují tisíce let a jediný způsob, jak je omezit, je přístup k pravdivým informacím o možnostem bezpečné a spolehlivé antikoncepce a o její dostupnosti všem, kteří ji potřebují.
Je tragédií, že církev a strany, které požadují naprostý zákaz potratů, aktivně vystupují i proti tomu jedinému, co potratům může zamezit. Prosazovaní abstinence jako jediné kontracepční metody ani překrucování faktů, čehož se církev, politické strany a tzv. pro-life skupiny běžně dopouští, také nikdy žádný výsledek nepřineslo.
Vždy to byla, je a bude žena, která je primárně zasažena a ovlivněna těhotenstvím.

Jedná se o její zdraví, její tělo, její život, její fyzický a psychický stav. To ona je vystavena všem rizikům spojeným s těhotenstvím a porodem. Nikdo než ona konkrétní žena, které se to týká, je schopný skutečně zvážit všechna pro a proti. Nikdo si nemůže uzurpovat právo rozhodovat v takto osobní intimní věci, která přímo ovlivňuje její zdravotní, fyzický a psychický stav. Žádná církev, žádná politická strana, žádné uskupení by nemělo mít takovouto pravomoc.
Propaganda, která se rozjela v Polsku, je extrémně nebezpečná a polské ženy si to velice dobře uvědomují. Již několik týdnů probíhají v Polsku demonstrace proti zpřísnění potratového zákonu. 8. dubna 2016 se pak odehrál i protest v Praze na podporu Polských žen, při kterém Česká ženská lobby vyzvala polskou premiérku Beatu Szydlovou, aby její vláda odmítla zákon o úplném zákazu potratů.
Co bude dál ukáže čas. Polsko je ale v tomto směru momentálně velmi smutným obrázkem evropské země 21. století.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.