Zpět na úvod

USA and I

IMG_8452
Autor: Tereza Horňáková
Štítky:

Ahoj, já jsem Broňa a v srpnu roku 2017 jsem se vydal na své doposud největší dobrodružství, na rok do USA se vzdělávací společností AFS. Musel jsem opustit všechno mně známé, zabalit vše, co jsem potřeboval, do jednoho kufru a vydat se do cizí země, kde nikoho neznám. Pocit, jaký jsem měl před odjezdem se ani nedá popsat. Na nic v životě jsem se nikdy víc netěšil, ale zároveň jsem se vážně bál a nevěděl jsem, jestli bych to neměl vzdát. Teď můžu ale říct, že jet na studijní pobyt bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy mohl udělat.

V Praze jsem se rozloučil s rodinou a letěl nejdříve do Berlína a poté do Chicaga. Už z letadla jsem viděl, jak obrovské Chicago je, a moc jsem se těšil, až se poprvé potkám s někým z Ameriky. Na letišti na nás čekali dobrovolníci z AFS, kteří nás uvítali a dovedli k autobusu. Doteď si pamatuju, jak se mě jedna z dobrovolnic zeptala: ”Kde vlastně budeš v USA bydlet?” A když jsem odpověděl, že v Ohiu, řekla, že jí je to líto. Dělala si z Ohia, státu kde jsem měl strávit celý rok, srandu, protože to často Američané dělají. Ohio jsem si v průběhu roku zamiloval a jsem rád, že jsem strávil svůj studijní pobyt právě tam.

S mojí hostitelskou rodinou jsme si hned padli do oka. Měl jsem dva táty, 2 bráchy, 2 psi a 2 kočky. Jeden z bráchů byl také zahraniční student, ale z Thajska. Největší překvapení pro nás bylo, když jsme zjistili, že máme stejné narozeniny – stejný den, stejný měsíc a dokonce i stejný rok. Jaká to náhoda!

Velkou roli na americké střední škole rozhodně hrají sporty a kluby, ty jsou rozdělené do tří sezón. Podzim, zima a jaro. Já jsem chtěl zkusit co nejvíce nových věcí, a proto jsem se rozhodl začít hrát americký fotbal. Jedna z věcí, co mě vážně zaujala, je “School spirit” neboli “školní duch”, všichni studenti tady podporují svojí školu. Jsou hrdí, že hrají sporty za svoji školu a nosí různé oblečení s logem školy. Já jsem do toho také rychle zapadnul.

Na podzim jsem také zažil pravé americké díkůvzdání. Sešli jsme se s celou hostitelskou rodinou a všemi blízkými příbuznými. Bylo nás kolem 20 a jídlo bylo neskutečně dobré. Další svátek, který jsme slavili, byly například Vánoce. Ty se slaví stejně jako v Česku 24.12., ale dárky se rozbalují až 25.12. ráno.

V zimě jsem dělal divadlo, hrál jsem v muzikálu jménem “Guys and dolls”. Potkal jsem tam mnoho nových a skvělých lidí. Na konci zimy, když jsme měli poslední představení, jsme všichni brečeli.

V březnu jsem slavil své sedmnácté narozeniny a týden poté jsme se vydali s ostatními zahraničními studenty na 8 dní na Hawai. Byla to úžasná dovolená a nikdy na to nezapomenu. Na Hawai jsme si vyzkoušeli surfování, ježdění na kajaku. V moři jsme viděli například velké mořské želvy nebo delfíny. Ten samý měsíc jsem ještě jel se svou hostitelskou rodinou do Washingtonu DC. Viděli jsme nespočetně krásných památek a dokonce i šli na oběd do jedné české restaurace.

Na jaře jsem poté ještě hrál sport zvaný Lacrosse, ve kterém plánuju pokračovat i tady v Česku, kde hrají trochu upravenou verzi tohoto sportu. Pomalu se mi blížil konec školního roku a s ním i konec mého zahraničního pobytu. Škola skončila 23. května, což pro mě znamenalo prodloužené prázdniny. Těsně před koncem školy jsem ještě šel se svojí kamarádkou z Itálie na „Prom“, což je takový typický americký ples pro střední školy.

Musel jsem se začít loučit se svými kamarády z Ameriky, ale také s kamarády z různých zemích po celém světě. Slibovali jsme si, že se později navštívíme a také se snažíme tento slib dodržet. Už jsem letěl na týden do Norska za mou kamarádkou, kterou jsem poznal v USA. Dále moje kamarádka z Itálie má v plánu přijet do Prahy v průběhu dubna.

Na konci roku jsem se také musel rozloučit se svojí druhou rodinou a s mým druhým domovem. Musel jsem opustit domov v USA, abych jel domů do České republiky.

Loučení s lidmi v Americe bylo mnohem těžší než loučení s lidmi v Česku, předtím než jsem jel do USA. Věděl jsem totiž, že do Česka se za rok vrátím, ale do USA se ještě chvilku nepodívám. Alespoň než dokončím střední školu. Poté se chci rozhodně vrátit a navštívit všechny své kamarády a hlavně svojí rodinu.

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články

shutterstock_1091330462

Velké ženy z malé země

O knize, která dává prostor českým ženám, na které se tak často zapomíná Pravděpodobně by pro vás nebyl velký ...