Zpět na úvod

Únor patří již třináctým rokem boji proti ženské obřízce

shutterstock_54789478
Autor: Vanda Černohorská
Štítky:

Sorry, there are no polls available at the moment.

Již třináctým rokem je 6. únor zasvěcen boji proti ženské obřízce. International Day of Zero Tolerance to Female Genital Mutilation, tedy doslova Mezinárodní den nulové tolerance k mrzačení ženských pohlavních orgánů, je osvětová iniciativa Organizace spojených národů (OSN), která si klade za cíl zvyšovat povědomí o této formě násilí na ženách a dívkách. I když se může zdát, že tyto praktiky patří mezi polozapomenuté rituály, nejnovější statistiky nás přesvědčují o opaku.

Jak dokládají výzkumy Populačního fondu OSN, ženská obřízka je vykonávaná ve 29 zemích v Africe a na Blízkém východě.

Tomuto nebezpečnému zákroku bylo podle hrubých odhadů podrobeno více než 125 milionů žen a dívek a pokud bude daný trend pokračovat, dalších 86 milionů si tímto traumatizujícím rituálem projde do roku 2030. Z toho důvodu pořádá OSN řadu osvětových akcí, přednášek a konferencí a snaží se přesvědčit ke spolupráci zákonodárce jednotlivých zemí i konkrétní komunity, ve kterých je ženská obřízka běžnou praxí. Důvody k obřízce se v různých státech a regionech liší. Zatímco v některých oblastech je obřízka vnímána jako iniciační rituál, díky kterému se dívka stává ženou, jinde je spjata s náboženstvím, případně užívána jako nástroj kontroly ženské sexuality.

Podle rozsahu dělí Světová zdravotnická organizace (WHO) zákrok na čtyři typy: od částečného až po úplné odstranění viditelných pohlavních orgánů včetně zúžení poševního otvoru.

Ve všech případech se ale jedná o velmi bolestivý úkon často vykonávaný v nevyhovujících hygienických podmínkách, který je dle WHO v rozporu se základními lidskými právy. Dívky jsou tak nejenom traumatizovány samotným zákrokem, ale řada z nich trpí celoživotními zdravotními problémy. Kvůli zmrzačeným pohlavním orgánům jsou pro ně běžné úkony, jako např. menstruace, pohlavní styk nebo porod, nesmírně bolestivé. Osvětové kampaně se snaží proti těmto praktikám bojovat hned na několika úrovních. Kromě tlaku na politické představitele, který má donutit státy, aby ženskou obřízku postavily mimo zákon, se tento rok iniciativa OSN soustředí na zdravotnický personál. Cílem nejrůznější seminářů je proškolit lékaře a lékařky takovým způsobem, aby co nejefektivněji dokázali přesvědčit rodiče i celé komunity, že ženská obřízka dívkám významně škodí. I když se totiž rodiče (nebo samotné dívky) snaží této zaběhlé praxi vzepřít, často je to právě jejich komunita, která jim skrze sociální vyloučení a stigmatizaci nedovolí ze začarovaného kruhu mrzačení vystoupit.

Boj proti ženské obřízce (nebo spíše mrzačení ženských pohlavních orgánů, jak tuto praxi nazývají lidsko-právní organizace ve snaze vyhnout se spojení s nezávadnou mužskou obřízkou vykonávanou především v židovských a muslimských komunitách) ale není pouze záležitostí afrických a blízkovýchodních států. Řada migrantských komunit např. ve Spojených státech nebo Velké Británii stále vykonává tento nehumánní rituál, i když už její členové dávno opustili zemi svého původu. Britský premiér David Cameron tak v polovině minulého roku uspořádal na dané téma v Londýně konferenci, na níž oznámil, že jeho vláda prosadí zákon, který bude zavazovat doktory/ky, sociální pracovníky/ce a učitele/ky k nahlášení případů ženské obřízky, pokud se o něm dozvědí. Stejně tak Obamova administrativa nedávno ohlásila, že investuje peníze do výzkumu, který by měl odhalit, kolik žen ve Spojených státech trpí následky obřízky a jak velké množství amerických dívek je v současné době touto praktikou ohroženo. Ruku v ruce s tím, jak je tématu věnována stále větší pozornost v médiích i politických diskuzí, roste i počet žen, které se o své traumatizující zkušenosti nebojí veřejně hovořit.

Asi nejznámější propagátorkou boje proti ženské obřízce je známá somálská modelka Waris Dirie, která svůj životní příběh i zkušenost s obřízkou popsala v knize Květ pouště, podle které byl natočený i stejnojmenný film.

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články

psychiatr

Odborníci na slovo vzatí

Jakou škodu mohou napáchat odborníci, kteří své osobní přesvědčení prezentují v médiích jako vědecká fakta? ...