Televizní verze toho, jak (ne)má vypadat vyšetřování znásilnění
Vyšetřování znásilnění ve filmu nebo v seriálu je vždycky ošemetné. Znázorňování samotného aktu znásilnění je kapitola sama pro sebe, ale obecně se dá říct, že to, co následuje po znásilnění, je většinou problematičtější. Ať už se to týká stavu znásilněné osoby, přístupu okolí k ní, vyšetřovacího procesu nebo všech důsledků. Málokomu se podaří zachytit podstatu celé té hrůzy, málokdo je schopný zachytit autentické pocity zúčastněných postav tak, aby z toho nevzniklo další klišé. Většinou je výsledkem návod k tomu, jak nepřistupovat k obětem znásilnění.
Jeden z mála seriálů, který to zvládl, byl loni například Broadchurch. Třetí série tohoto vynikajícího britského seriálu se celá točila kolem případu sexuálního napadení, a téměř okamžitě se jí dostalo chvály ze všech stran. Důvodem bylo skutečně mistrné, a především ohleduplné uchopení tématu. Tvůrci seriálu si dali záležet na tom, aby zdůraznili, že:
- Sexuální napadení se nestává ve vakuu; společenské klima, kde jsou sexismus a toxická maskulinita přijímána jako přirozený stav věcí je živnou půdou pro sexuální zločiny
- Ohlášení znásilnění nebo sexuálního napadení není nikdy jednoduché a záleží na spoustě faktorů
- Neochota uvěřit oběti se zdaleka netýká jen mužů; hned v první epizodě se ozve žena z týmu detektiva Millerové a zpochybní výpověď oběti. Millerová zdůrazní, že v případech znásilnění má vždy primárně uvěřit oběti.
- Empatie je klíčem k tomu, jak pomoci traumatizovaným obětem
- Různé stupně sexuálně nepřípustného chování (především k ženám) se dopouští muži, kteří vypadají a chovají se zcela běžně, mají běžné zájmy, zaměstnání, rodinu.
Ano, tohle všechno je základ. Informace, které by měly být všem známy. Přesto to tak není. Znásilnění a všechny jeho následky pořád obklopuje téměř neprostupná zeď stereotypů postavená na obviňování a/nebo nedůvěřování oběti. Proto je tak důležité, když se alespoň někdy na našich obrazovkách objeví trochu jiný postup.
Letos se to povedlo ještě novému seriálu Unbelievable (Neuvěřitelné). Název je vskutku výstižný, protože přesně tak se vyšetřovatelé staví k první znásilněné v tomto seriálu: je pro ně nedůvěryhodná a její příběh je pro ně doslova neuvěřitelný. Tento seriál na začátku mistrně ukazuje, jak to často při vyšetřování znásilnění chodí. Od prvních pochyb po plně rozvinutý psychologický útok na oběť, až po absurdní stíhání oběti za domnělou křivou výpověď. Naprosté selhání systému. Od druhé epizody (a druhého znásilnění) se hned díváme na druhou stranu mince: jak by systém mohl fungovat – a jak někdy i funguje, díky některým kompetentním a empatickým lidem. Kontrast mezi dvěma vyšetřováním stejného zločinu je až šokující. Až tehdy možná úplně doceníme, jak velké překážky existují a co všechno ještě musíme jako společnost udělat, abychom se ve vyšetřování případů znásilnění posunuli od stávajícího statusu quo do kompetentnějších sfér.
