Jak běžné je mít po potratu pozitivní pocity?
Úleva. Slovo, které se v souvislosti s potratem objevuje jen zřídka. Většinou se nám společnost, média a různé protipotratové skupiny snaží protlačit ve spojitosti s potratem slova jako lítost, smutek nebo hanba. Jsme stále zahrnováni negativní rétorikou, jejímž účelem je potraty ještě více stigmatizovat a vyvolat v ženách pocit, že by se měly cítit špatně, pokud potrat podstoupily, nebo ho zvažují.
Studie přitom hovoří jasně: ženy, které se dobrovolně a informovaně (!) rozhodly pro potrat ho jen málokdy litují. V číslech je to až 95% žen, které jak v krátkodobém tak v dlouhodobém časovém horizontu potratu nelitují, a naopak označují své pocity jako pocity úlevy a svobody. A to by nemělo zapadnout. Tím nejdůležitějším důvodem, proč bychom o těchto pocitech měli mluvit, by měla být odstranění zbytků stigmatizace potratů a podpora pro ženy, které je podstoupí. Je nutné si uvědomit, že je rozdíl mezi emocionální odpovědí na potrat a výčitkami svědomí z prodělaného potratu. Tzv. pro-life skupiny mají velmi často tendence spojovat tuto okamžitou emocionální odpověď na prodělanou proceduru s pocitem lítosti nad proděláním potratu a snaží se tak dokázat, že většina žen po potratu jeho podstoupení lituje. Podle dostupných studií to však není pravda. Je zcela normální emocionálně reagovat na potrat, stejně jako je normální, že pro naprostou většinu žen se tyto pocity časem vytratí a jen velmi málo z nich nakonec lituje ukončení svých těhotenství. Pocity viny nebo lítosti v okamžité reakci na potrat jsou obvyklou emocionální odpovědí na udělání velkého životního rozhodnutí, které většina žen nebere na lehkou váhu. Není to však, jak se pro-life skupiny snaží tvářit, znakem mentálních problémů přímo vyplývajících z prodělaného potratu.
V naprosté většině je největším problémem pro ženy po prodělaném potratu ne potrat samotný, ale tlak společnosti: nedostatečná podpora, a stigmatizace potratů, která v různých společenských skupinách dosahuje různých úrovní.
Nemůžeme se nezmínit i o těch zbývajících pěti procentech žen, které potratu litují. Nebudeme jako ty tzv. pro-life skupiny, které mluví jen o tom, co se jim momentálně hodí pro jejich propagandu. Věříme, že prožitky všech žen jsou podstatné, a že stejně jako by společnost neměla z potratu dělat věc, která ženy uvrhne do celoživotní mizérie, neměli bychom ignorovat ty, které měly diametrálně odlišnou zkušenost. U potratů, stejně jako u všech ostatních velkých životních rozhodnutí, existují příběhy traumatu, zneužití a nemožných rozhodnutí. Tyto ženy si zaslouží pomoc a podporu. A pokud chtějí, tak i možnost své příběhy sdílet, protože mohou pomoci jiným ženám. Co si nezaslouží je být zneužity pro pro-life propagandu jako reklama na následky potratů.
Co můžeme udělat pro všechny ženy je podpořit je v dělání informovaných, suverénních rozhodnutí o svých vlastních životech.
