Co znamená, a jak ovlivňuje chod celé společnosti?
Termín toxická maskulinita je v naší společnosti od začátku vnímán jako problematický, protože působí jako útok proti mužům. Jeho skutečným problémem je však jeho nepochopení. Tento termín totiž označuje chování, které potlačuje emoce a staví na piedestal dominantní alfa samce a prohlašuje, že toto je ten správný a jediný způsob, jak být skutečným mužem.
Na úvod je třeba lépe tento pojem definovat. Toxická maskulinita se netýká biologické podstaty mužů; je to sociálně-kulturní konstrukt, který se snaží určit, jak vypadá pravý muž. Problémem toxické maskulinity a patriarchátu obecně jsou právě tyto koncepty, které se snaží předepsat určité vlastnosti a role mužům a ženám, a pak je tlačit jakýmkoli způsobem k jejich naplnění.
Pravdou je, že toxická maskulinita škodí mužům, ženám a společnosti jako celku. Patriarchát se snaží mužům namluvit, že necitliví hrubiáni jsou skuteční muži. Že vulgární sexuální chování, které nerespektuje slovo „ne“, je to pravé mužské. Že pokud nejsou schopni kontrolovat své libido, jsou pravými muži. Že správní chlapi nepláčou. Že dominance a kontrola jsou ty správné mužské vlastnosti. Že skuteční chlapi nenosí růžovou. Že pokud potřebujete prokázat svou sílu, je v pořádku použít agresivitu a násilí.
V současnosti je navíc podobné chování opětně popularizováno. Veřejně to vyplulo na povrch například po vzestupu kampaně #MeToo, ale ve skutečnosti je tento přístup tak hluboce integrovaný v naší kultuře, že se s ním můžeme setkat opravdu každý den; všechno mužské je správné, všechno ženské je slabé, špatné, nežádoucí.
Takovýto přístup ke každodennímu chování dětí i dospělých musí zákonitě na společnosti zanechat následky. A naše společnost je tím tak poznamenaná, že se bráníme byť jen uznat, že tento problém je skutečně všudypřítomný, natož abychom pracovali na jeho odstranění.
Toxická maskulinita se ovšem neodráží pouze v sexismu a misogynii naší kultury; jejím následkem je i homofobie (homosexuálové nejsou považováni za pravé/celistvé muže), znásilňování (protože znásilnění je manifestace síly a dominance, které jsou v rámci toxické maskulinity považována za žádoucí), zvýšený výskyt psychických problému u mužů a prohloubení stigmatu ohledně mentálního zdraví (protože silní muži přece nepotřebují pomoc, fyzickou či mentální), nebo podporování a větší výskyt násilí (protože na tomto principu toxická maskulinita funguje).
Nestačí nám tedy vypořádat se s následky toxické maskulinity. Musíme se jako společnost zaměřit na její kořeny, protože negativně ovlivňuje běžný život každého z nás.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
