
Pro z angličtiny pocházející termín „teleworking“ (či „eWorking“) je v češtině nejčastěji používán ekvivalent „práce z domova“. Ten však z hlediska obsahového zdaleka tak výstižně nepostihuje to, v čem podstata teleworkingu tkví. Stanou se z nás všech díky moderním technologiím časem „teleworkeři a teleworkerky“?
Ať už „práce z domova“, „mobilní kancelář“ nebo „práce na dálku“ – vždy jde v základu o práci, kterou by bez využití výpočetní techniky a mobilních technologií nebylo možné provozovat.

Právě v souvislosti s rozvojem moderních komunikačních prostředků se však z teleworkingu postupně stává efektivní způsob, jak podporovat zaměstnanost (neboť možnosti pracovat z domácích podmínek mohou využívat jak rodiče na mateřské či rodičovské dovolené, tak i osoby starší či zdravotně handicapované apod.) a také ekonomický růst firmy.
Jedinou podmínkou pro výkon tohoto typu zaměstnání je přitom kvalitní technické zázemí (především počítač s přístupem na internet) a uživatelské schopnosti. A samozřejmě vlastní sebekázeň. Ne každý totiž v domácích podmínkách dokáže dostatečně oddělit čas na domácí práce a odpočinek od pracovní doby.
O teleworkingu lze uvažovat na několika základních úrovních, a to v kontextu množství času, po který zaměstnanec svou práci odvádí z jiného místa než ze sídla zaměstnavatele. Příležitostný teleworking spočívá pouze v nárazové práci online, např. v průběhu služební cesty (či v době stále se zvyšující nutnosti být „na příjmu 24/7“ také v době dovolené), kdy často je tato komunikace zcela nezabezpečená.
Podmínkou částečného teleworkingu – tedy pravidelné práce mimo kancelář v rozsahu několika hodin či dnů – je již podmínkou dostatečně zabezpečený vlastní notebook. V případě, že pracovní úkoly plní dotyčný prostřednictvím internetu stabilně a de facto odkudkoliv, jedná se o plný teleworking. Tehdy jsou také často využívány konferenční hovory, sestavovány virtuální týmy lidí ad.
Výhody teleworkingu jsou potom nesporné, a to jak pro zaměstnavatele, tak i zaměstnance. Teleworking je pro zaměstnavatele jasnou úsporou (nevynakládá prostředky na fyzické pracovní místo) a ačkoliv ze strany zaměstnance vyžaduje značnou flexibilitu, zároveň mu ji na druhé straně také poskytuje.
V případě zavádění teleworkingu (který stále dominuje především u nadnárodních firem) je potom nutností především kvalitní IT zázemí, a to jak z hlediska vybudování oboustranně funkčního systému, tak i z hlediska samotného hardwarového zajištění.
I teleworking má však vedle svých pozitiv také určitá negativa – např. vyčlenění z kolektivu, odcizení se týmu. Pro zaměstnance s dostatečnou vlastní pracovní kázní je však ideálním řešením, jak pracovat a zároveň zaměstnání skloubit i s dalšími vlastními aktivitami.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.