
Proč nás stále šokuje počet žen, které se setkaly s nějakým typem zneužití?
Na českou společnost jako celek je po zveřejnění výpovědí obviňujících Dominika Feriho ze zneužívání/znásilnění smutný pohled. Nepoučili jsme se z ničeho. Nikam jsme se neposunuli. Naprosto stejné argumenty, které se zuřivě přebíjely na sociálních sítích v době, kdy se nejvíc řešilo Me Too, se objevily okamžitě po uveřejnění prvního článku.
Proč to hned neohlásily?
Jak to, že si vzpomněly zrovna teď?
A co čekaly, když s ním šly na pokoj?
Nechápu, že nemohly odstrčit židli od dvěří a odejít.
Jestli to není pravda, zničí mu to život.
Proč ty ženy provokují, a pak se diví?
Muži. Ale i hodně žen. Ze všech společenských vrstev, napříč celým spektrem. Nikdo ty ženy nešetřil.
Je možné, že tato trochu pootevře dveře k větší, lepší celospolečenské debatě. V podstatě je to to jediné dobré, co by z ní mohlo vzniknout. Ale prvotní reakce zavdávají příčinu k obavám.
Ženy v této zemi nemají zastání. Připravenost oficiálních složek řešit s ženami tyto situace je, až na čestné výjimky, tristní. A společenské stigma, které na těchto ženách ulpí, teď nějakou dobu sledujeme v přímém přenosu.
Jak je možné, že naše společnost stále nechápe (nebo odmítá chápat), jak to u podobných případů zneužívání a/nebo znásilnění chodí? Tyto trestné činy jsou v naší společnosti stále ještě opředený mýty a stereotypy, které jsou zjevně zakořeněné více, než mnozí očekávali.
Kromě těch vyloženě odporných a těžko stravitelných reakcí se ještě na sociálních sítích objevoval další typ komentářů, především od mužů. Začali mluvit o tom, že jim doma jejich ženy, partnerky a dcery začaly povídat o tom, jak se samy ocitly v podobné situaci, nebo jak se jim musí v běžném, každodenním životě snažit úmyslně předcházet. Ve většině případů byli tito muži šokováni, protože skutečně netušili, v jak odlišném světě ženy žijí.
Myslí to dobře. Uvědomění si situace a schopnost se do ní vžít a prohlédnout si ji očima žen je skvělý první krok ke změně. Díky všem ženám, které doma tuto debatu otevřely (nebo pravidelně otevírají) a snaží se ukázat mužům, jak odlišně ženy a muži vnímají každodenní svět. Ale to, že si to taková spousta mužů uvědomuje až teď, je celospolečenský problém. Takhle jsou muži u nás vychovávání; společnost je stále utvrzuje v tom, že oni jsou zlatý standard, že jejich prožívání života je norma a všechno ostatní kolem je odchylka, která je ale nemusí až tak zajímat, protože jich se netýká. Jejich chování je odmaličko tolerováno a omlouváno.
O tomto přesně mluvíme, když se bavíme o misogynii, sexismus, patriarchátu; je to v nastavení společnosti, v nastavení systému, který dopouští, toleruje a umožňuje takovéto chování.
Bude zajímavé sledovat v následujících týdnech a měsících reakci nejmladší generace. Feri byl pro tyto mladé lidi dobrým můstkem k porozumění politice a dění v zemi, veřejně na sociálních sítích dělal osvětu stylem, kterému mladí rozumněli. Co přijde před volbami může být jistým ukazatelem toho, kam jako společnost směřujeme. Přece jen se jedná o generaci, která umí pracovat se sociálními sítěmi, od školních let se pohybuje na internetu a není limitována češtinou, zajímá se o dění ve světě a která má velký přehled a sociální cítění. Ani zde samozřejmě nemůžeme mluvit o homogenní skupině, i tady se vyskytují sociální bubliny. I tak ale bude zajímavé sledovat, co převládne a jestli se vytvoří názorový předěl mezi nimi a předchozími generacemi.

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.