Zpět na úvod

Stereotypy a energie

shutterstock_1070594081
Autor: Kateřina Pavésková
Štítky:

Krátké zamyšlení o stereotypech ženskosti: je na čase je konečně opustit?

Debata o tom, co je a není ženské je jednou z těch, které jsou tak prorostlé celou naší společností, že se odehrává především v rovině náhodných komentářů, které jsou často přijímány širokou veřejností jako naprosto běžná věc. V zásadě ale tvoří další úrodnou půdu pro prohlubování stereotypů o ženách, ženskosti – a potažmo i mužnosti, které naši společnost dále zatlačují do zajetých kolejí konvencí.

Kolik ale z těch, kteří se o již zmíněné zapříčiňují, se zamýšlí nad tím, jaký původ tyto stereotypy mají? Kdo rozhoduje o tom, co je mužské a co je ženské? V dnešní době už by argument „prostě to tak je“ neměl v žádném případě obstát, a rozhodně by neměl být součástí repertoáru lidí, kteří se snaží přemýšlet o životě kriticky a utvářet si i své vlastní názory a nepřejímat jen slepě hodnoty dob předchozích.

Zranitelnost. Laskavost. Empatie. Vyjádření pocitů.

Čtyři z mnoha vlastností, které jsou obvykle spojovány se ženami. Odpověď na otázku proč? pravděpodobně souvisí s (historickou) snahou o prosazování binárního vidění společnosti. S potřebou odlišit muže od žen jakýmkoli způsobem, i kdyby měl být uměle vytvořený. Při takovémto rozdělení a vnímání světa je totiž jednodušší postavit muže do role stabilního, rozhodného a racionálního vůdce, a tím dát najevo, že někdo takový přece musí být lepší a efektivnější lídr, manažer, nadřízený. A je tak jednodušší označit jiné vlastnosti za ženské a tedy za slabší a nevýhodnější, zvláště v kompetitivním pracovním prostředí ale i v životě jako takovém). A pokud tyto vlastnosti prokazuje muž, je na něj automaticky pohlíženo jako na méněcenného. Souvislost s vlastnostmi, které jsou vnímány jako typicky ženské a jakousi slabostí a nedostatečností u mužů nelze přehlédnout a je to také jeden ze zdaleka nejčastějších stereotypů, se kterým se každodenně setkáváme.

A funguje to i naopak, byť ne tak přímočaře: síla je spojována s muži, ale pokud je silná žena, je to u ní prvoplánově vnímáno jako pozitivní vlastnost. Ale jen do určité míry. Protože žena by neměla být příliš silná, aby neohrozila muže a jejich pozici. Ale zase by neměla být slabá, protože to ji přece znevýhodňuje v kariéře. Měla by být ženská, ale ne zas moc, protože mužům se přece nelíbí ženy, které se o sebe starají až moc a egocentrismus taky není nic moc. Měla by být sportovní, ale taky ne moc, aby třeba nevypadala jako chlap. Měla by mít křivky, ale zároveň být pěkně hubená. Ale taky ne moc. Měla by zůstat mladá, ale hlavně aby to s tou starostí sama o sebe moc nepřeháněla. Snažit by se taky měla, ale nemělo by to být moc vidět. A měla by být sebevědomá, ale jen tak přiměřeně.

A takto bychom mohli pokračovat ještě pěkně dlouho. Neděláme si iluze, že se každá z vás, která tyto řádky čte, nesetkala alespoň s některými s výše uvedených stereotypů. Takže musíme zopakovat otázku ze začátku článku: kdo o tom rozhoduje? Kdo se pasoval do role arbitra, který rozhoduje, co je ženské a co mužské, a jako by to nestačilo, tak vyžaduje, aby se jednotlivci těmto pokřiveným myšlenkám přizpůsobovali?

V tomto kontextu je ještě třeba zmínit trend, který dostává hodně prostoru především na sociálních sítích, a to je koncept tzv. ženské a mužské energie. Už dávno není rezervován pro okrajovou skupinu lidí vyznávající alternativní způsob života. Stal se, bohužel, součástí narativu i u lidí, kteří se často snaží například o osvětu ve věci ženského zdraví. Princip je stále stejný: vyberou se nějaké vlastnosti, které si typicky společnost spojuje s určitým pohlavím a na základě toho vysvětlují, jak si (samozřejmě především) ženy ničí životy tím, že se cpou do mužských rolí a nechají sebou proudit mužskou energii, tím v sobě zabíjí svou ženskost nebo se od ní minimálně odchyluje a popírá ji. Je to jen další způsob vytváření tlaku na ženy, aby se chovaly dle stereotypů a sociálních konstruktů, které jsou jen v této chvíli maskovány jako „energie“ a tudíž je nám podsouváno, že je to pro nás něco přirozeného, čemu bychom se neměli chtít protivit.

Je třeba změnit to, jak vnímáme ženy a muže. Striktní rozdělení vlastností a rolí ve společnosti, které často souvisí s historickým vývojem (včetně náboženského vlivu a následků válečných konfliktů a krizí) je v dnešní době už ohraná písnička, která patří do minulosti. Je na čase přestat zaměňovat biologickou odlišnost a společensky podmíněné konstrukty, které spoustu lidí tlačí do rolí, ve kterých být nechtějí a které pak navíc škodí i společnosti jako takové. A mají vliv i na malé děti: podle výsledků studie Světové zdravotnické organizace a Univerzity Johna Hopkinse jsou stereotypy velice škodlivé už pro velmi mladé dívky, protože snižují jejich aspirace a limitují jejich možnosti kariérního uplatnění. Podle jiné studie publikované v roce 2017 se již šestileté dívky začínají cítit méně inteligentní než stejně staří chlapci. Je tedy více než zjevné, jak zásadně škodlivý dopad stereotypy skutečně mají. A bohužel si je pak často i podvědomě neseme s sebou do dalších let. Kolečka se dále točí, ale dobrou zprávou je, že je v našich silách je zastavit a změnit směr.

„Cítil(a) jste se někdy být obětí stereotypů?”

  • 1
  • 2
  • 0

Zobrazit vysledky

Loading ... Loading ...

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články

shutterstock_680665888

Genderově podmíněné jídlo

I jídlo je způsob, jakým lze podprahově tlačit na umělé rozdělování genderových rolí ve společnosti. To, že kolem ...