Zpět na úvod

Společenská štíhlost: je nezbytné komentovat něčí váhu?

shutterstock_589121459
Autor: Kateřina Pavésková
Štítky:

Napadlo vás někdy vnímat celospolečenské zaujetí ženskou štíhlostí jako jedním z nejzákladnějších projevů sexismu ve společnosti?

Vnímání a komentování ženských těl je jedním z průvodních jevů společnosti, ve které je sexismus natolik integrovaný, že spousta lidí už skutečně nevidí problém, který tím pomáhají spíše utvrzovat. Když se spolu setká fat-shaming (vysmívání se tlustým lidem a redukování jejich hodnoty v závislosti na váze) a internalizovaná misogynie, je z toho velmi nepříjemný koktejl, který redukuje ženy, ať už je jejich společenský status jakýkoli, na pouhou okrasu bez jakéhokoli osobnostního rysu. Věc. Objekt, který existuje pro druhé a má jen takovou hodnotu, jakou mu ti, co se k tomu bůhvíproč cítí povolání, určí.

Spouštěčem k dnešnímu článku byl obrázek, který zveřejnila zpěvačka Adele v květnu na svém Instagramovém účtu. Byla na něm ona sama a děkovala svým fanouškům za přání k narozeninám.

Ti osvícenější reagovali jinak. Především se tedy nevyjadřovali pod její fotkou k její váze. Pokud pak měli potřebu se k tomu vyjádřit, udělali to soukromě a trochu z jiného úhlu. Mnoho z těchto lidí, z nichž většinu tvořily ženy, už také podobný kompliment dostalo. Ale jen oni sami věděli, že to třeba bylo v době, kdy radikálně zhubli kvůli chemoterapii nebo depresi, nebo v době, kdy přestože navenek působili jako obrázek zdraví se uvnitř prali s poruchou příjmu potravy. Za každým obrázkem je příběh, a ten jde často hlouběji, než si běžně uvědomujeme.

Pokud zatím dobře nechápete, jak taková fotka souvisí s obsahovou náplní této stránky, schválně si srovnejte, jak často slyšíte vaše okolí, ať už směrem k vám nebo k někomu jinému, trousit komplimenty ohledně váhy nebo vzhledu, a jak často se takovéto poznámky týkají něčeho, čeho jste dosáhli? Není to tak, že by za komplimentem k váhovému úbytku byl automaticky špatný úmysl. Často se v něm odráží respekt či obdivu k tomu, co se prezentuje jako silná vůle, za kterou se ale často skrývá arsenál problematického chování a nezdravého vztahu k jídlu. Takovýto „kompliment“ je ale v naší společnosti velice často nástrojem určování hodnoty, a to především u žen. Ve své podstatě se neliší od přisuzování hodnoty třeba konceptu panenství, popř. počtu partnerů. I dnes, v roce 2020, se najde spousta arbitrů, kteří jsou schopni analyzovat a soudit ženy na základě toho, kolik měly nebo neměly sexuálních partnerů. V obou případech (a podobných by se našly ještě spousty) se jedná o zredukování všech rozměrů ženské bytosti na jedno jediné kritérium: vyhovuje tato bytost mým představám o tom, jak by měla taková žena vypadat nebo jak by se měla chovat?

Uvažme i následující: studie dokazují, že u žen existuje 16x větší pravděpodobnost, že budou v práci diskriminovány kvůli své váze než u mužů (zdroj v angličtině) a dále že plnoštíhlé ženy vydělávají zhruba o 6% méně než ženy, které jsou obecně považovány za štíhlé (více zde, zdroj je opět v angličtině).

Společnost jako taková posílá ženám jasnou zprávu: pokud nejste štíhlé dle našich představ, nejste dost dobré.

Zaútočit na vzhled spíše než na argument je vždycky jednodušší. A je také jednodušší vyřadit ženy z kreativního a rozhodujícího procesu ve chvíli, kdy je dotlačíme k tomu, aby se spíše soustředily na hubnutí, protože pak tento duševní prostor nemohou věnovat jiným procesům, ve kterých by třeba mohly být úspěšnější než jejich mužské protějšky.

Prosím nenechte se vlákat do pasti pseudoargumentů o tom, že některé ženy tento tlak ustojí a ty, které ne, jsou tudíž prostě jen slabé. Uvědomme si, že tímto argumentem se dopouštíme victim-blamingu v jeho nejčistší podobě a situaci tím pouze zhoršujeme. Tento typ problému je natolik vetkán do chodu společnosti, že se na něj dá jen velice obtížně dívat jako na nějaký ohraničený celek, protože neexistuje ve vakuu. Dá se o něm ale říci, že je všudypřítomný. A pokud na něj budeme nahlížet touto optikou, bude se nám jednodušeji identifikovat a v ideálním případě i likvidovat. A to jde poměrně jednoduše: když chválíte, vynechte váhu a vzhled. To jsou proměnné, které nemají s hodnotou člověka nic důležitého. Hledejme v lidech něco hlubšího, trvalejšího a prospěšnějšího, než je velikost oblečení nebo číslo na váze.

Pokud rozumíte anglicky a máte zájem si na toto téma třeba poslechnout podcast, jedním z našich doporučení je například tato epizoda Food Psych Podcast nazvaná Proč je kultura diet druhem útlaku. Mimo jiné se v něm diskutuje o kultuře držení diet jako o bariéře k feminismu nebo o tom, jak fóbie z tloušťky (fatphobia), sexismus a další formy diskriminace se ve skutečnosti ve společnosti drží, ale lze je hůř rozpoznat.

„Napadlo vás někdy, že existuje pojítko mezi sexismem a fobií z tloušťky?”

  • 0
  • 0
  • 0

Zobrazit vysledky

Loading ... Loading ...

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů

Další články

shutterstock_748159447

Česko nemá #MeToo

Zlepšuje se chápání sexuálního obtěžování, nebo přešlapujeme na místě? Seriál o sexuálním obtěžování uveřejněný ...

shutterstock_1611795010

Mrs America

Je Mrs America jeden z nejvíc feministických titulů roku 2020? Pokud máte náladu na skutečně dobrý seriál ...