Další část seriálu o tom, jak genderové stereotypy ovlivňují fyzické a psychické zdraví žen
Genderová předpojatost, přestože často nebývá účelná, prostupuje naší společností a dokáže být krutá a zákeřná. Ovlivňuje třeba i to, jak doktoři vidí a léčí ženy. Nové studie ukázaly, že dívky jsou disproporčně méně často diagnostikovány s ADHD než chlapci, a důvodem není, že by touto nemocí byly zasaženy méně.
Je to proto, že symptomy, které jsou v literatuře popisovány, byly pozorovány u mužů a berou se jako standard. Jedním z nejvýraznějších symptomů ADHD je hyperaktivita. U chlapců. Ukazuje se, že u dívek se nejvíce projevuje roztržitostí, ledabylostí nebo nepozorností u běžných denních aktivit, problémy s organizací úkolů, trpí více depresemi a úzkostí, existuje u nich i zvýšené riziko výskytu poruch příjmu potravy, a také jsou u nic zaznamenány sebevražedné pokusy řádově 4-5x častěji než u dívek bez ADHD. Dále také dívky zásadním způsobem internalizují své symptomy, a to včetně nálady a úzkosti. Tyto symptomy se navíc obvykle objevují v pozdějším věku než u chlapců. Důvodem bývají hormonální změny, které u dívek nastupují jinak a v jiné intenzitě než u chlapců, a také mají jiné projevy.
Kromě toho, že tyto znaky byly při diagnostice přehlíženy, protože dle studií nebyly standardní, svou roli zde sehrály také stereotypy, genderová očekávání společnosti (!) nebo třeba také hormonální kolísavost, která je opět typická především pro ženy.
Historická perspektiva
O ADHD stále ve společnosti přetrvávají mýty, které přispívají k jeho špatné diagnostice. Ty nejrozšířenější jsou, že ADHD je porucha vyskytující se převážně u mužů (ranné studie se zabývaly hyperaktivními, nezvladatelnými bílými chlapci, a proto jejich výsledky dopadly tak, jak dopadly), a že je to porucha, která se vyskytuje jen u dětí.
Dopad na ženy v dospělém věku
Dospělé ženy, u kterých ADHD nebyla diagnostikována a tudíž kompenzována, mají pak později v životě situaci komplikovanou společenským tlakem, jako jsou například očekávání, že se ženy budou nadále těmi, na které především dopadá břemeno organizace rodiny a domova. Pod tlakem pak tyto ženy typicky zastírají své symptomy a problémy, mají intenzivní pocity hanby, mají tendenci se obviňovat, shazovat svou vlastní hodnotu a zásadně trpí jejich sebevědomí. Mohou mít problémy se socializací, často se cítí zahlcené požadavky společnosti nebo vztahy, ve srovnání s muži mají více citlivý centrální nervový systém, což často vede k přetížení smyslů (nesnesou například dotyk jiné osoby nebo i látky, hlasitou hudbu, vůně), trpí na migrény a nevolnost a mají problémy se spánkem. Jejich symptomy se také mění s fázemi cyklu: pokles hladiny estrogenu má za následek vyšší výskyt ADHD symptomů.
Pokud jde o dospělé ženy, je dobré zmínit ještě jeden zhoubný mýtus, a to, že úspěšné ženy nemohou mít ADHD. Je to spíše naopak. Často se setkáváme s tím, že ženy svými schopnosti zastírají symptomy ADHD. Tyto ženy však žijí v začarovaném kruhu pocitu vlastní nedostatečnosti a zahlcenosti, pocitů, za které jim společnosti říká, že se mají stydět, a mají pocit, že na pomoc nemají nárok.
Loading ...Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
