V přednášce Taran Knudstad bylo rozebráno téma násilí na ženách jako jedním z podstatných důvodů, proč stále nebylo dosaženo genderové rovnosti. Podrobněji se podíváme zejména na sexuální obtěžování a další formy sexuálního násilí, digitální násilí a podněcování nenávisti vůči dívkám a ženám.
Podle Taran Knudstad pod pojem podněcování k nenávisti (hate speech)patří například hrozby násilím, podněcování k genderově specifickému násilí a jeho schvalování, sexuální a genderové obtěžování, objektivizace žen v pornografii nebo v počítačových hrách a videohrách, morální hierarchické odsuzování žen, stigmatizace, sexistická rétorika založená na předsudcích a stereotypech.
Co se týče digitálního násilí, spadá do něj podněcování k nenávisti, online stalking, kolektivní obtěžování a vyhrožování (především ze strany gamerů), publikování neveřejných fotek, tajné pořizování fotografií apod.
Je dokázáno, že dívky a ženy jsou v takovýchto případech zvláště zranitelné a většina výše uvedeného se týká především jich. Škola je v tomto ohledu velmi důležitý prostor, protože dívky se poprvé setkávají s takovýmto chováním právě tam. A je zřejmé, že co ve škole začně, pak pokračuje i mimo školu. Totéž platí i naopak. Velkou roli zde samozřejmě hrají i sociální média.
V Norsku je velkým rizikovým faktorem oslava ukončení druhého stupně střední školy, kdy se objevují posměšně a obtěžující písně, sexuální obtěžování a naplno se projeví rape culture.
Co tedy v takovém případě můžou dělat školy? Ombudsmanka doporučuje především osvětu ohledně podněcování k nenávisti a to v souvislosti s demokracií, rovností a používáním sociálních médií. Ponděcování k nenávisti by mělo být zařazeno do již existujících programů proti šikaně a ěkola by měla mít i přístup k radám zvěnčí a samozřejmě by měla v tomto směru vzdělávat své učitele.
Co se týče fyzického sexuálního násilí, je třeba změna přístupu k těm, kteří ho zažijí, zejména v tom smyslu, aby oběti byly brány vážně a případy sexuálního násilí nebyly zlehčovány. Důležití je také zadut standardy pro sexuální výchovu na základních a středních školách, aby tato jasně definovala a reflektovala témata a cíle v souladu s vývojem společnosti.
V případě digitálního násilí je opět nejdůležitější obnovit a zmodernizovat sexuálního výchovu se zvláštním zaměřením na roli sociálních médií, zvýšení povědomí o různých formách digitálního násilí, obtěžování a zneužívání. Je také třeba posílit školní zdravotnické služby a proškolit je o všech formách násilí. Dalším krokem by mělo být již zmíněné povinné vzdělávání učitelů.
Obrovským problémem v Norsku zůstává fakt, že nic z výše uvedeného nepatří do programu žádné politické strany, ani není součástí jakéhokoli vládního akčního plánu.
Taran Knudstad také upozornila na skutečnost, že debata o svobodě projevu nás zaslepila. Naráží na to, že se debaty na téma podněcování k nenávisti téměř vždy zvrhnout na debatu o tom, jestli se jedná nebo nejedná o omezování svobody projevu. Takto v podstatě proběhne odklon od prvotního tématu, a lidé se stávají slepými k následkům, které podněcování k nenávisti má, i vůči prevenci. To samé se děje v případě internetových trollů, kteří se podle netikety ignorují (pravidlo don’t feed the troll), ale přitom není nejlepší nechat komentáře podněcující nenávist úplně bez odezvy, konstruktivní kritiky a uvedení na pravou míru. U případů radikalizace už se mlčí méně, ale snahy vymezit se proti podněcování nenávisti jsou zatím velmi omezené.
Strategie k boji proti podněcování nenávisti zahrnují: větší důraz na tuto problematiku ve školních osnovách a materiálech, uvolnění prostředků na výzkum o výskytu a dopadu podněcování nenávisti na společnost s cílem zviditelnění těchto následků a jejich zredukování. Je také povinností veřejných činitelů aktivně podporovat rovnoprávnost jako součást jejich politiky a upozorňovat na předsudky, stigmatizaci a stereotypy, iniciovat kampaně o uvědomění si problémů a podporovat zodpovědnost za vlastní výroky a soustředit se na dobré vztahy mezi sociálními skupinami.
Poslední část přednášky se týkala kyberobtěžování. Přestože o přínosech nových technologií nelze pochybovat, s novými technologiemi se vytvořil i nový prostor pro (sexuální) obtěžování a šikanu žen a dívek. Tento způsob šikany vás, vzhledem k všudypřítomnosti sociálních médií, dožene doma i kdekoliv jinde a je velmi složité mu zamezit. Často se také jedná o celé komunity, které se na kyberobtěžování/šikaně/násilí podílí.
Pokud si chcete třeba jen na vyhledavači zadat do vyhledávače „cyber-harassment“, dělejte tak, prosím, s vědomím, že většina obrázků na toto téma je opravdu pouze pro silné povahy.
