Dojde konečně k pořádnému otřesu ve světě stereotypů?
V roce 2019 objevil tým archeologů v Itálii hřbitov starý 1500 let. V jednom z hrobů byly nalezeny dvě kostry, které se naprosto zjevně držely za ruku. Ze dvou milenců se okamžitě staly mediální hvězdy. Titulky o věčných milencích a lásce, která překlene staletí si jistě není těžké představit.
V roce 2019 ovšem vědci z Boloňské univerzity objevili, za pomoci nových technologií, díky kterým lze určit pohlaví lidských ostatků za pomocí proteinů ze zubní skloviny, že oba milenci byli mužského pohlaví. Z ostatků se tedy stal možný důkaz homosexuálního vztahu z 5. století.
Zas tak velké překvapení by to být nemělo. Z různých pramenů vlastně víme, že homosexuální vztahy skutečně bývaly běžné a minimálně tolerované v mnoha společenských uskupeních. Říkáme minimálně, protože víme, že existovaly společnosti, které tyto vztahy považovaly za naprosto běžné. Problém nastal tehdy, když ve společnosti převládlo monoteistické náboženství, které se pokusilo nastolit své ideály jako společenské standardy. Důsledek toho zažíváme i my, v české společnosti. Přestože sama sebe označuje jako spíše ateistickou (či agnostickou), vliv křesťanství je historicky nesporný.
Mělo by být i všeobecně známo třeba to, že ženy byly často pohřbívány se zbraněmi jako jsou sekery nebo meče, takže ty často předkládané představy žen-sběraček udržujících oheň v jeskyni jsou skutečně jen představami. Nebo abychom byly přesnější: dezinformacemi, které jsou někteří lidé schopni využít v situaci, kdy potřebují ženám ukázat, kde je podle nich jejich místo. V situacích, kdy je podle nich třeba ženám zabránit, aby dělaly to, co chtějí.
Z toho vyplývá následující: společnost si je schopná ohnout a přizpůsobit tradice, standardy a pravidla tomu, co ti nejvlivnější v daném společenství považují za nejdůležitější k udržení komfortu a moci. Ať už je to poukazování na to, že ženy jsou a historicky byly ‚sběračky‘, jejichž hlavní rolí v životě je starat se o děti a rodinu (na rozdíl od mužů-lovců, kteří zajišťují potravu a jinak si dělají, co chtějí), nebo považování heterosexuálního monogamního vztahu jako něco tradičního, bez čehož nejsme schopni správně fungovat.
Následky těchto přístupů jsou nedozírné a každý z nás se s nimi denně setkává. Toto jsou zdroje, ze kterých vychází mýty o alfa samcích, o heterosexualitě jako o jediné běžné sexuální orientaci, o ženách jako slabších členkách společnosti, jejichž údělem odjakživa bylo starat se o rodinu. Z dezinterpretací a ignorování nových poznatků vědy se stále živí mýty o mužské dominanci ve společnosti a o větší hodnotě maskulinity. Moderní poznatky ovšem stále jasněji dokazují, že gender a vše, co s ním souvisí, jsou pouze sociální konstrukty. Tyto poznatky by teoreticky měly znamenat revoluci; revoluci ve způsobu myšlení, v tom, jak učíme děti historii; v tom, jak se chováme k ženám, mužům a jak vnímáme neheterosexuální vztahy. To se zatím neděje. Tlak na normativní chování a to, jak je normativita protknutá všemi vrstvami společnosti zatím působí jako záchytná síť. Ale je dobré vědět, že dostává své trhliny.
Loading ...Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
