Zpět na úvod

ROZHOVOR: Díky C.S.CARGO si plním svůj sen. Cestuju a jsem svým pánem. Barbara Opočenská o práci snů

Foto-CSCargo-logistic_partner of final
Autor: Redakce
Štítky:

Barbara Opočenská donedávna neměla ani řidičský průkaz na kamion, za krátké působení u C.S.CARGO už ale procestovala kus Evropy. „Pro mne je řízení adrenalin, užívám si to,“ říká.

Kam všude už jste se jako řidička kamionu podívala?

Dalo by se říct, že jsem tu teprve chvilku, ale už jsem se stihla podívat do osmi zemí. Nejvíc mě nadchla asi Francie. Byli jsme tam s kolegou přes víkend a měli povinnou pauzu, takže byl čas si to i trochu prošlápnout.

Podle čeho jste se rozhodla právě pro C.S.CARGO?

Řidičské oprávnění na kamion jsem si udělala až nedávno. Vždycky jsem chtěla řídit velká auta, třeba už od dvaceti, ale tenhle sen jsem si začala plnit až teď. C.S.CARGO mě zaujalo, protože snad jako jediné přijímá jak začátečníky, tak i ženy. Z autoškoly jsem šla rovnou sem.

Mluvila jste o kolegovi, to je stálý parťák?

Zatím jsem jela pokaždé s někým jiným. Je to hlavně proto, abych se zaučila a sžila s různými auty.

Jaké to pro vás je, trávit vlastně tolik času ve společnosti nejen cizího člověka, ale zároveň také muže?

Tak samozřejmě, je to trochu náročné. Každý člověk je zvyklý na určité soukromí, kterého se mu pak nemusí dostat. Na druhé straně už při své třetí jízdě jsem měla pocit, že je to takové uvolněnější, otevřenější. Hodně záleží na tom, jak si sednete. Ale třeba teď to byla příjemná cesta.

Měla jste nějaké představy o tom, jaké to bude? Ať už řídit kamion či trávit tolik času v mužském kolektivu.

Kamarád jezdí kamionem už několik let, tak jsem se u něj trochu informovala, jak to chodí a co můžu očekávat. Ale nějaké zvláštní představy jsem neměla, chtěla jsem se nechat trochu překvapit.

Odkud jste do C.S.CARGO přišla?

Pracovala jsem na čerpací stanici.

Dá se to nějak srovnat?

Myslím, že ani ne. To je jako nebe a dudy. Pracovat na „čerpačce“ bylo hodně stereotypní, navíc vám tam za den přijde ohromné množství lidí a každý má nějakou náladu. Bylo to hodně vyčerpávající, a tak jsem si řekla, že „zdrhnu“ za volant, odpočinout si. Netvrdím, že řidič nepřijde do kontaktu s lidmi, ale oproti tomu, co jsem zažívala předtím… Teď si užívám, že řídím, že cestuju. Cestování mám ráda.

Touha cestovat pro vás byla stejným impulsem jako snaha uniknout stereotypu?

Ano. Lákala mě volnost, takové to „vyletět ven“. Zatímco na čerpací stanici jste takový otrok pro všechny, jízdu si děláte podle sebe. Samozřejmě, stále je to práce, ale když máte možnost dlouhé pauzy, můžete si zastavit, prohlédnout si město nebo okolí. Party řidičů se potkávají na odpočívadlech, parkovištích, tak se pobavíte. Pauzovali jsme třeba v Portugalsku s cizími řidiči a bylo to příjemné.

Potkala jste na cestách nějakou jinou řidičku?

Zatím ne.

Kdybyste měla shrnout, o čem práce u C.S.CARGO je, co byste řekla?

Člověka by hlavně mělo bavit řízení, protože tady se řídí hodně a dlouho. Musí se počítat i s určitou psychickou a fyzickou náročností, především pokud jde o nakládky a vykládky, se kterými taky ještě trochu bojuju. Mně třeba kolega na prvním výjezdu předal papíry a říká: „Běž to vyřídit.“ Sama, v cizině. Ale to se všechno rychle naučíte. Je to jako když neplavce hodíte do vody…

Je něco, co vás na vaší nové práci baví nejvíc?

Rozhodně nejvíc mě baví poznávat a učit se nové věci.

A je něco, bez čeho byste se pro změnu obešla?

Když jsem delší dobu pryč, stýská se mi. Tak bez toho.

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

 

Další články

psychiatr

Odborníci na slovo vzatí

Jakou škodu mohou napáchat odborníci, kteří své osobní přesvědčení prezentují v médiích jako vědecká fakta? ...