Zpět na úvod

Rovnoprávnosti handicapovaných nejvíce brání předsudky

Emil
Autor: Redakce
Štítky:

Od doby, kdy jedince s handicapem ostatní lidé raději přehlíželi, uplynulo více jak čtvrt století… Za tu dobu se postoj k těmto spoluobčanům hodně zlepšil, ale stále je na čem pracovat. Navzdory rychlému technickému rozvoji, který lidem se zdravotním postižením pomáhá zvyšovat kvalitu života, není tato skupina rovnoprávná s majoritní společností. Hlavní příčinou jsou předsudky lidí i přesto, že handicapovaní tvoří zhruba 10% populace České republiky. Kvůli předsudkům se handicapovaní v běžném životě často setkávají se zbytečnými bariérami nebo neúmyslným ponižováním.

Nejčastější projevy předsudků

V ordinaci se lékaři baví častěji s doprovodem. I v případě, že se jedná o pacienta s tělesným či zrakovým postižením, který je mentálně i psychicky zdráv. Lékař mu tak dává najevo, že ho považuje za neschopného komunikovat, což je velmi ponižující.

Pomoc za každou cenu.  Nezřídka se handicapovaným stává, že se jich někdo na ulici zeptá, jestli nepotřebují pomoc. Když je tázaný zdvořile odmítne, tak se pro jistotu v různých obměnách ještě několikrát zeptají, zda tomu tak skutečně je. Ten, komu je pomoc nabízena, se cítí, jako by ani nebyl schopen sám o sobě rozhodovat.

Menší šance získat zaměstnání. Člověk se zdravotním handicapem může v některých činnostech dosahovat lepších výsledků než většinová populace. Zaměstnavatelé však mají strach z neznámého, a proto zaměstnat člověka s postižením ani nezkusí.

Přijímání handicapovaných do běžného typu škol. Navzdory legislativě umožňující integraci dětí se zdravotním postižením do škol, je stále hodně vzdělávacích institucí, kde se to nedaří. Nejčastějšími překážkami je neochota pedagogů přijímat tyto žáky do svých tříd a málo finančních prostředků na zajištění asistenta pedagoga.

Takových nešvarů jsou desítky, ale mají jednu společnou příčinu. Předsudky, které pramení z nezkušenosti, rozpaků a nevědomosti.

Možnosti řešení

Nejefektivnější metodou, jak tyto předsudky odbourávat, je co největší začlenění lidí s postižením přirozenou cestou do společnosti, nejlépe již v dětském věku. Cest k tomu je jistě nemálo, my jsme si zvolili sport.

„Prostřednictvím sportu se skvěle rozvíjejí mezilidské vztahy. Když sedíte na vozíku proti handicapovanému basketbalistovi, letí vám toho hlavou mnoho. Jakmile ale začne hra, prvotní nejistota pomine. Přestane záležet na tom, kdo v běžném životě může chodit a kdo ne – je důležité zahrát koš. Oba hrajete naplno a všechny rozdíly se stírají. A najednou poznáváte, že i ten kluk na vozíku fauluje, nadává a bez rozpaků vás „vyklepne“. Když spadne, zvedne se, když spadnete vy, může se potrhat smíchy. Je to fajn a vy máte nového kamaráda. Sport je vášeň společná všem bez ohledu na handicap“.

 

Znáte EMILa?

Nadační fond Emil je nezisková organizace pomáhající handicapovaným dětem a mladým lidem sportovat, a to především formou přímé finanční pomoci. Do roku 2003 se jednalo o projekt Emil Českého paralympijského výboru. V roce 2009 byl projekt oficiálně prohlášen Nadačním fondem Emil. NF Emil do dnešního dne podpořil přes 8 tisíc individuálních sportovců i sportovních klubů. Jeho základním posláním je být symbolem účinné pomoci handicapovaným mladým sportovcům, pomáhat jim v rámci celé ČR prostřednictvím sportu překonávat vlastní bariéry, nacházet nové přátele a objevovat ten „svůj“ smysl života.

 

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články