Španělsko je země s druhou největší romskou komunitou v Evropě. (Pro zajímavost, tou první je Rumunsko.) Španělé Romům vděčí například za flamenco nebo za typické španělské kostýmy. A Španělsko je taky země, z které si, co se týče postoje k Romům, měl zbytek Evropské Unie vzít příklad.
Po pádu fašistického diktátora Francisca Franca se situace Romů ve Španělsku výrazně zlepšila. Konstituce sepsána po jeho smrti totiž zahrnovala práva všech etnických skupin a kultur. Tím se Romům dostalo právní ochrany proti systematickému vyloučení ze společnosti.
Nyní tvoří Romové ve Španělsku 2% populace. Téměř všichni mají přístup ke zdravotní péči a kolem 75% z nich má pravidelný příjem.
Španělsko velmi rychle pochopilo, že nejlepším řešením, jak pomoci Romům z chudoby, je poskytnout jim vzdělání. V dnešní době je 85% Romů žijících ve Španělsku gramotných. Španělsko také například podmínilo získání finanční pomoci či zajištění bydlení posíláním dětí do škol a pravidelnými lékařskými prohlídkami. Existují také programy, které učí mladé nezaměstnané Romy novým dovednostem a po získání diplomu je tu také možnost zajistit těmto mladým lidem pracovní místo v soukromých společnostech.
Španělsko řeší, co je třeba řešit, zároveň poskytuje Romům přátelské prostředí. A čím dál tím víc se ukazuje, že toto je skutečně ta správná cesta. Třešničkou na dortu je pak fakt, že do španělských osnov přibude učení o historii a kultuře romského národa. Prvním regionem, který tento předmět zahrnul do svých osnov je Castilley Leon. Španělský ministr školství Fernando Rey to pak okomentoval jednoduše: „Je to čin spravedlnosti. Chceme tak ochraňovat kulturu a historii Romů.“
Ve Španělsku zkrátka mají nepopiratelné výsledky. Česká republika a ostatní země EU by se měly začít poměřovat se španělským přístupem a zamyslet se nad tím svým. Španělsko jde prokazatelně dobrou cestou. Pokud to, co děláme, u nás nefunguje, nabízí se nám jedinečná možnost se nechat Španělskem inspirovat.
Porozumění kultuře je jedna z podmínek soužití. Požadujeme po menšinách, aby poznaly naši kulturu. Pokud ale jde o nás, chybí nám snaha poznat kulturu našich menšin. Přitom to je přesně to místo, kde můžeme hledat cestu ke spolupráci a vzájemnému porozumění. Pokud budeme správně rozumět jiné kultuře, naučíme se pracovat tak, aby tyto kultury mohly vedle sebe existovat.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
