V únoru začal v Německu soud s Reinholdem Hanningem, bývalým dozorcem z Osvětimi, který je obžalován z podílení se na vraždě nejméně 170.000 lidí. Pojďme si při této příležitosti připomenout, že ve vyhlazovacích táborech za druhé světové války neumírali pouze Židé.
Rasistická propaganda se týkala také například Romů, Maďarů nebo Poláků. A u všech etnik je toto téma samozřejmě stále živé. V médiích i v kultuře se s holokaustem nejčastěji spojují logicky právě Židé, protože právě ti byli primárním cílem nacistické ideologie. Někdy se tak stává, že ostatní skupiny lidí, kterých se holokaust týkal, jsou trochu opomíjeny. Využijme tedy této příležitosti a připomeňme si alespoň zlomkovitě, jak se holokaust týkal romské komunity.
Romové byli nacistickým Německem považováni za nečistou rasu. K této klasifikaci byly použité Norimberské zákony z roku 1935, které prakticky postavily Romy na úroveň Židů. Němci se drželi vžitých předsudků a vykreslovali Romy jako nepracovité, asociální lidi s vrozeným sklonem ke kriminalitě. Využili také toho, že Evropa Romy už v té době sama vyčleňovala s odůvodněním, že Evropa není jejich domov.
Toto všechno bohatě stačilo na to, aby se začalo se systematickým vyvražďováním Romů. Začali být shromažďováni do pracovních a posléze vyhlazovacích táborů.
Jedním z nich byl český Cikánský tábor v Letech. V roce 1942, na základě tzv. soupisu potulných cikánů nařídil protektorátní ministr vnitra Richard Bienert deportaci Romů do pracovních táborů. Většina vězňů zde živořila v otřesných podmínkách; byli prakticky nepřetržitě nemocní a v roce 1943 se ke všem strastem přidala ještě epidemie tyfu. Uvádí se, že celkem prošlo tímto táborem 1309 Romů. Asi čtvrtina byla propuštěna nebo utekla; ostatní zemřeli nebo byli transportováni do koncentračního tábora Osvětim.
Romové ovšem neumírali jen v Osvětimi. Jankiel Wiernik, muž, kterému se podařilo uprchnout z koncentračního tábora a přežít tak holokaust, popsal ve své biografii příjezd největší skupiny Romů do koncentračního tábora Treblinka na jaře 1943 takto:
„Jednoho dne, když jsem pracoval blízko u brány, jsem si všiml, jak Němci a Ukrajinci pracují na zvláštních přípravách. Mezitím se otevřela brána a bylo přivedeno asi tisíc cikánů (tohle byl třetí cikánský transport). Asi 200 z nich byli muži, zbytek byly ženy a děti…. všichni cikáni byli odvedeni do plynových komor a pak spáleni.“
V roce 1942 byly romské ženy a děti na území Polského Chelna zabíjeny v mobilních plynových komorách. K útokům na Romy docházelo i v částech Sovětského svazu ovládaných Němci, kde byli Romové střílení například za (samozřejmě nahranou) špionáž. Jen v koncentračním táboře Osvětim II. – Birkenau bylo v plynových komorách zabito více než 20.000 Romů.
Přesná čísla nejsou známa a stále ještě se čas od času objevují nové informace.
Celkově se počet Romských obětí holokaustu odhaduje na cca 250 – 500 tisíc.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.