V České republice neexistuje doposud žádný zákon regulující prostituci. V lednu 2014 však Magistrát Hlavního města Prahy předložil návrh zákona o prostituci. Zákon byl připravován několik let a do diskuze se zapojili odborníci a odbornice z neziskových organizací, zastupitelé měst a samotní poslanci a poslankyně. Zákon, který je nyní na výborech k projednání, návrh zákona definuje prostituci jako „dobrovolné poskytování sexuálních služeb včetně jejich nabízení za úplatu fyzickou osobou směřujících k uspokojování sexuálních potřeb, pokud splňuje znaky podnikání“. Česká republika se tak bez širší společenské diskuze vydává směrem legalizace prostituce.
Při diskuzích na téma prostituce se mi vybavuje prohlášení mé babičky, že za jejích mladých let nebylo nic špatného na tom, že její otec navštěvoval nevěstinec. A vždy dodávala, že sex v manželství je jen za účelem plození dětí a žena jej nemá mít ráda, pro radovánky jsou tu přeci nevěstky. Situace od dob mé babičky se ovšem řádně změnila, pokud se nemýlím. A proto je důležité o této změně diskutovat.
V otázkách řešení prostituce nám nepomůže členství v Evropské unii, jak je běžné u ostatních témat. Přístup a řešení problematiky je na jednotlivých státech, ty řeší prostituci na základě svých společenských, sociálních a kulturních postojů. V Evropě tedy můžeme najít několik konceptů. Prostituce je nelegální např. v Irsku, Polsku a Litvě. Naopak v Itálii, Lucembursku, Portugalsku, Finsku, Francii, Belgii, Lotyšsku, Španělsku a Bulharsku je legální, pokud je dobrovolná. Specifické přístupy má Švédsko, kde je postihován zákazník či zákaznice, nikoliv prostituující osoba. Ve Velké Británii prostituti a prostitutky mohou vykonávat řemeslo, ale nesmí narušit veřejný pořádek. Legální je prostituce v Nizozemí, Rakousku, Spolkové republice Německo a v Dánsku. Cestu legalizace zvolil i Magistrát Hlavního města Prahy a kombinuje tento model s modelem Velké Británie.
Na (ne)legalizaci prostituce se můžeme dívat z několika pohledů. Prvním z nich je pohled měst, která se musí vypořádávat s pouliční prostitucí a v tuto chvíli situaci řeší místními vyhláškami, které se snaží prostitutky a prostituty vytlačit na okraj měst – tedy mimo bezpečnou zónu. Neziskové organizace pak řeší otázku, jak ochránit osoby pracující v sex byznysu a dodat jim zpět lidskou důstojnost například před úřady. V případě legalizace práce v sex byznysu začne platit na prostitující i legislativa vztahující se například k živnosti. Zároveň však bude zastaveno vytlačování pracovníků a pracovnic ven z měst do lesů a na odlehlá místa, která jsou pro výkon práce nebezpečná. Pohled veřejné správy je pak formován náklady na potírání organizovaného zločinu, který je často úzce svázán s prostitucí, a poskytování zdravotních a sociálních služeb. Nezanedbatelný je i potenciál zdanění těchto služeb a vymáhání sociálního a zdravotního pojištění. Další pohled je pohled obyvatel žijících v místech, kde prostituce kvete, například hranice nebo centra velkých měst atd. A v neposlední řadě zde jsou požadavky osob pracujících již nyní (dobrovolně) v sex byznysu. Ženy a muži tohoto oboru volají po bezpečnosti a ochraně při výkonu jejich povolání. Dalším rozměrem pak je morálka. Jedna strana tvrdí, že legalizace prostituce je morálním krokem, který prosadí právě ochranu práv a bezpečnost, dále pak omezí obchod se ženami a navazující organizovaný zločin, a že legalizace také napomůže k realizaci rehabilitačních a vzdělávacích programů. Druhá strana zastává postoj, že prostituce je činnost nemorální, postavená na zneužívání jiné osoby, jejího sociálního postavení a tvrdí, že kontrolovat podobnou činnost je stejné, jako podílet se na tomto činu.
Právě proto, že existuje tolik různých motivací, by bylo vhodné otevřít společenskou diskuzi nad tím, kterým směrem se Česká republika chce vydat. První pokusy o tuto diskuzi již proběhly. V roce 2011 byla realizována konference ČR a fenomén prostituce: Možnosti právní úpravy a postavení osob zabývajících se prostitucí. Na základě konference vznikla odborná studie „Co s Prostitucí?“ autorek Blanky Bellak-Hančilové a Barbary Havelkové, které z opačných pozic popisují dopady jednotlivých postojů. Bohužel, návrh zákona o regulaci prostituce v úvahu závěry nevzal a Magistrát předložil represivní návrh zákona, který řeší veřejný prostor a zapomíná, že pracovníci a pracovnice sex byznysu jsou lidé, kteří mají svou důstojnost a práva. Nicméně v tuto chvíli ani jiný návrh zákona předložen není a až čas ukáže, zda zákon odpověděl na všechny požadavky zúčastněných stran.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
