Víte, co se objeví, když do vyhledávače zadáte „znásilnění v českých filmech“? Většina výsledků jsou různé žebříčky typu „x nejerotičtějších / nejbrutálnějších / nejpikantnějších / nejkontroverznějších scén ve filmu“ apod. Jedno velké klišé o znásilnění v podobě výsledků ve vyhledavači. (Jen pro zajímavost, výsledky v angličtině jsou velmi podobného rázu.) Znásilnění není ani erotické, kontroverzní ani pikantní (proti adjektivu nejbrutálnější nic namítat nelze). A rozhodně se nejedná o sex. Znásilnění je vždy v prvé řadě aktem kontroly, vyjádřením fyzické převahy nad obětí.
Jaké filmy nebo seriály se vám automaticky vybaví, které obsahují scénu znásilnění? Bez delšího přemýšlení mě napadne třeba Hra o trůny, Plivu na tvůj hrob, Cizinka nebo Muži, kteří nenávidí ženy.
Loading ...Obecně vzato bývá pojetí znásilnění na televizních obrazovkách poměrně problematické. Zářným příkladem je již zmíněný seriál Hra o trůny, v němž je znásilnění v podstatě znormalizováno a často slouží jako „konflikt“, ke kterému se scénáristé velmi rádi obrací jako k nástroji, kterým chtějí nějak posunout příběh dopředu a potřebují zároveň šokovat diváky. Cizinka není o moc lepší. Na první pohled se snaží o historickou přesnost (např. ve věci stigmatizace znásilněných žen) a dokonce se nebojí i často tabuizovaného znásilnění muže (jakožto i následně poměrně dobře zvládnutého traumatu u znásilněné postavy), ale přesto je zde vidět nepoměr v přístupu ke znásilnění muže a (mnoha) žen. Zjednodušeně řečeno, znásilnění ženských postav není znázorňováno jako tak závažné, jako znásilnění mužské postavy.
Plivu na tvůj hrob je film poněkud jiného rázu a kapitolou sama pro sebe. Bavíme se o hororu žánru rape-revenge, kde je otřesné, brutální znásilnění hlavním bodem děje a přiměje hrdinku se velice bolestivě a brutálně pomstít svým násilníkům. Vydržet se dívat není nic lehkého: v originální verzi trvá scéna znásilnění téměř tři čtvrtě hodiny (v novější verzi je to cca 25 minut). V době uvedení filmu se pak velmi často objevovaly dotazy, jestli bylo nezbytně nutné (i v rámci tohoto žánru), aby tyto scény byly tak dlouhé a tak brutální. Často se pak tazatelům dostalo odpovědi, že ano, protože jinak by diváci nebyli schopni tolik soucítit s hlavní postavou a pochopit její důvody k brutální pomstě.
Takto si totiž mnoho lidí představuje znásilnění: neuvěřitelně brutální zážitek s cizincem. Úplně tím pomíjíme to, že žena je ve většině případů znásilněna někým, koho zná, a na tom, jak dlouho znásilnění trvá či do jaké míry je brutální nezáleží, protože v každém případě se jedná o obrovské trauma a o ničím neomluvitelný útok.
Ve změti problematických filmů a seriálů vybočuje současné britské krimi drama Broadchurch. Ve své závěrečné sérii se děj točí kolem znásilnění, a všech 8 dílů naprosto přirozeně rozmetalo všechna televizní klišé o znásilnění a ukázalo světu, jakým způsobem by se mělo k této problematice v televizi přistupovat.
Jak se jim to podařilo? Hlavní postava byla žena středního věku, která ten den měla pohlavní styk, v čase znásilnění byla opilá a byla sama v noci venku v koktejlových šatech, což je v podstatě totální opak všech klišé, které většinou televize používá. Hlavní postavy se naprosto jasně vymezily proti slut-shamingu, nepřipouštěly žádné nevhodné komentáře, ať už od kolegů či členů rodiny. Produkce se ani nebála poukázat na problém neohlašování znásilnění ze strachu, jak se k obětem bude policie a společnost chovat. Celé rozuzlení příběhu pak spočívalo v tom, že pachatel ženu znásilnil proto, protože mohl, a líbil se mu pocit převahy, který nad ní měl. To je opět naprosto odlišný přístup než ten, který prokazuje většina filmů a seriálů, kde je znásilnění vykreslováno jako víceméně jako pouze sexuálně motivovaný zločin.
V tomto případě nám televize poskytuje velmi přesný odraz toho, jak pokroucené je naše vnímání znásilnění.
Loading ...
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
