Jak vnímá česká společnost projednávání Feriho případu? A jsme tím překvapeni?
V únoru začal soud s Dominikem Ferim, bývalým poslancem, obviněným ze dvou znásilnění a jednoho pokusu o znásilnění. Feri trvá na své nevině a od začátku hraje špinavou a tvrdou hru. Nepochybně (alespoň prozatím, v době, kdy vzniká tento článek) v mezích zákona, je to konec konců právník. A hraje hlavně o podporu a sympatie společnosti, kde se mu to poměrně dobře daří.
Feri se před novináři začal vyjadřovat o duševním zdraví žen, které ho z činu obvinily, dokonce před novináři zmínil jejich jména. Stále také opakuje, že ne všechny případy, ve kterých byl obviněn, se dostaly až před soud. Průhledně, ale bezpochyby efektivně, se tak snaží vyvolat dojem, že si obvinění ženy vymyslely, a že je tomu tak i u těch případů, které nakonec u soudu skončily.
A soudě podle ohlasů u jeho podporovatelů*ek a části veřejnosti se mu to daří: plynule naskočili na narativ „ty ženy si to vymyslely“ a rozvíjejí ho dál. Prý pro výstrahu jiným ženám, které křivě obviňují muže ze znásilnění, by jména Feriho obětí měla být zmíněna, aby se jim dostalo veřejného lynče. Když prý můžou „zničit život“ svým prohlášením Ferimu a jemu podobným, můžou si za to samy. To, že k žádnému křivému obvinění nedošlo, je samozřejmě nezajímá. Opakují se i staré a unavené argumenty o tom, že ženy byly zhrzené a když se ozvala jedna, přidaly se další, že prý jim jde o popularitu.
Přitom právě takto vysoce medializovaný případ ukazuje téměř učebnicově na ten totální nepoměr sil, kdysi populární politik a influencer versus neznámé ženy, a také nám naživo poskytuje příručku, jak se krok za krokem dopustit sekundární viktimizace.
A kdybyste snad náhodou potřebovali další důkaz špinavé hry Feriho: nechal se veřejně slyšet, že o sexuální nezájem o svou osobu si v té době rozhodně nemohl stěžovat, a nevidí tedy relevantní důvod k tomu
Což přesně nahrává narativu, který je ve společnosti bohužel také nesmírně populární: spousta lidí stále věří tomu, že při znásilnění jde o sex. Neví (nebo odmítají připustit), že u znásilnění jde o uspokojení potřeby ovládat, ponížit, zostudit. Feri to nepochybně ví, ale také ví, že je zde část společnosti, u které vyhraje další body za popularitu, pokud tento fakt bude ignorovat nebo rovnou popírat.
Nelze asi očekávat, že by si každý ve volném časem vyhledal něco o základech viktimologie, aby pochopil jednání obětí takovýchto činů. Existuje ovšem několik uskupení a organizací, které se už nějakou dobu, veřejně a hlasitě, zabývají třeba tím, že upozorňují na absurdně nízké rozsudky v případech násilí, nebo na vysvětlování podobných případů laické veřejnosti. Přesto to vypadá, jako by se vůbec nic nezměnilo a společnost se nijak neposunula.
Loading ...Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
