Připravujeme si půdu pro zvolení prezidentky, nebo je systém stále příliš zkostnatělý na to, aby to umožnil?
Podzim bývá obdobím voleb, a letos nás navíc pravděpodobně čeká oznámení kandidatur na funkci prezidenta*ky. V době vzniku tohoto článku zůstává jedinou ženou, která oznámila svou kandidaturu na tuto roli Danuše Nerudová. Co přinesou další týdny, a jestli třeba i nějakou další vážnou kandidátku na tuto pozici, není zatím jasné.
Doufáme, že to není třeba, ale pro jistotu si pojďme říct, že není třeba volit ženu jen proto, že je to žena. Ale je dobré vzít mimo jiné v potaz i to, že ženy a muži mohou vnést (a vnášejí) do veřejného prostoru jiné zkušenosti i přístupy.
Změnilo by se něco pro české ženy, kdybychom měli v čele státu prezidentku? Vzhledem k tomu, jaké pravomoci (ne)má prezident*ka, by se nic nezměnilo ve smyslu změny zákonů, alespoň ne přímo. Ale došlo by jednoznačně ke změně z hlediska diverzity, komunikace, organizace, a efektivity. Toto jsou totiž oblasti, které zažívají největší změny, když se ve vedoucích pozicích objeví více žen. Nelze sice úplně srovnávat ženy v manažerských pozicích a prezidentku, jistý přesah zde existuje.
A to především ve srovnání se stávajícím stavem, a rozhodně ve větším měřítku, než kdyby se prezidentem stal opět muž. Nemůžeme podceňovat významnost prezidentky jako vzoru pro další ženy a dívky. Reprezentace byla a je důležitá, a je to faktor, kterému se dlouhodobě nepřikládá dostatek důležitosti. Z průzkumů jasně vyplývá, že v zemích, které mají prezidentku nebo předsedkyni vlády, roste počet žen v politice. A to je další krok ke změně, který se počítá, a který může vést k systémovým změnám.
Obecným problémem naší populace, co se týče voleb je, že hledáme dokonalou kandidátku/kandidáta. A v okamžiku, kdy kandidát*ka vysloví třeba i jen jeden názor, který stoprocentně nerezonuje s tím naším, máme tendenci ji/ho/je zavrhnout. Vnímáme kandidátky*ty příliš černobíle, perfekcionisticky. Buďto všechno, nebo nic. I to přispívá ke zvýšené frustraci z politické kultury, prezidentských (a jiných) kampaní a v důsledku vede k malé volební účasti.
Navíc i zde je zřejmé, že od žen vyžadujeme vyšší standard než po mužích ve stejných pozicích. Je zde všude přítomný podtón toho, že když jsme se tedy rozhodli vyšoupnout muže z pozic, ve kterých historicky dominovali, ať se tedy ty ženy předvedou, jak to umí líp. A když v očích veřejnosti selžou, v jakémkoli významu tohoto slova, neselže ta konkrétní osoba, ale v podstatě celé ženské pokolení. Pak nastoupí většinou blahosklonné vysvětlování toho, jak bychom tam měli pustit zpátky muže, aby tam udělali zase pořádek.
Není možné nastolit systémové změny výměnou jedné osoby. Tento typ změn vždy trvá dlouho a vždy má své bolístky. Navíc jsme bohužel země, která se moc nedívá na to, jak systém funguje jinde a máme tendenci hledat své vlastní cesty, i přesto, že v lecčem bychom se mohli inspirovat u zemí a společností, které už si částí těchto změn prošly.
V neposlední řadě by prezidentka znamenala i vyslání jistého signálu do zahraničí, do všech uskupení, kterého je Česko členem. Více žen ve vedoucích pozicích je znakem společnosti, která umí pracovat se změnami a výzvami 21. století, která se hlásí k rovným příležitostem a férovému zacházení. Čím dříve tam začneme oficiálně směřovat, tím lépe.
Loading ...Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
