Vede k urážlivým výrokům o „prevenci znásilnění“ nevědomost, nebo konzervativní politika?
Pan Martan z ODS, který je také starostou Prahy-Běchovic, označil ženy (a děti) za slabší články společnosti a nechal se slyšet, že nejdůležitější prevencí znásilnění je nedovolit, aby se tyto slabší články ocitly samy v noci v parku. Ano, tato slova skutečně padla ve veřejném projevu v roce 2022. Pro co nejvěrnější zobrazení sondy do člověka, který takto skutečně smýšlí, přikládáme přepis tohoto výroku:
„Prevence je velmi složitá […]. Pokud se někdo chce dopustit téhleté odpornosti, pravděpodobně to udělá. Ale já si myslím, že je strašně důležitý nedat příležitost. A ta příležitost bohužel někdy vzniká z nedostatku informací, nebo z okolností, které se přihodí, kdy dívka, slečna se ocitne uprostřed noci v parku sama. Tohle se prostě stát nesmí, protože tohle je ta příležitost, na kterou násilníci čekají. Takže už jenom to, aby dámy, děti, to znamená slabší články naší společnosti věděly, že se prostě nesmějí dostávat do takhle rizikových situací, aby věděly, že v případě, že mají před sebou dlouho cestu v noci, že je lepší zavolat kamarádovi nebo kamarádce […] a nezůstávali sami v rizikových situacích. To je zásadní věc.“
Ano, už zase se nám muž pokusil vysvětlit, co děláme jako ženy za chyby, v jejichž důsledku pak dochází ke znásilnění.
V podstatě jediný komentář ze strany kohokoliv týkající se znásilnění by měl být: je to v naší společnosti nepřípustné a neomluvitelné, mělo by být postihováno daleko tvrději než doteď, obětem by měla být poskytnuta daleko kvalitnější pomoc na všech úrovních, všechny složky, které s nimi přijdou do styku, by měly být pravidelně školeny na to, jak k obětem přistupovat, a vždy by mělo být zdůrazněno, že vina je jen a pouze na pachateli, nikdy ne na oběti.
Jakákoli jiná reakce totiž dokazuje neznalost problematiky a akutní nedostatek empatie.
To koneckonců dokázal i pan Martan. Člověk by si pomyslel, že ohraná a hlavně nepravdivá fráze o tom, jak jsou ženy napadány, když jsou spoře oděny samy nočním parkem už patří do sbírky bizarností dob minulých. Že snad každý už musí mít alespoň základní povědomí o tom, že nejvíc znásilnění se děje od osob blízkých nebo alespoň známých, a že vzhled nebo oblečení nemá na toto rozhodnutí vliv. A u politika, který se regulérně objevuje v situacích, kdy musí o takovýchto věcech mluvit, by ty nároky na znalost problematiky měly být dvojnásobné. A ono ne.
Kdybychom si navíc chtěli pohrát a dotáhnout tuto jeho teorii do absurdna, bylo by to pravděpodobně ještě zábavnější. Pokud jsou ženy skutečně slabé články, jak by v tom případě pomohl doprovod kamarádky, tedy dalšího „slabšího článku“? Měly by se podle něj ženy vyskytovat samy ve veřejném prostoru pouze za denního světla? A co by měly dělat, kdyby se někde zdržely nebo dokonce si dovolily mít svůj vlastní program až do doby po západu slunce? Řekl mu někdo, že statisticky vychází o dost pravděpodobněji, že pokud by si v takovéto situaci žena zařídila mužský doprovod, má daleko větší šanci být napadena a znásilněna tímto doprovodem, než cizím člověkem v nočním parku? Alternativy jsou dvě – buď to skutečně neví (což je v jeho pozici neomluvitelné a navíc by se tedy k tomu neměl vyjadřovat), nebo to ví, ale z nějakého důvodu se to nehodí do jeho narativu. Pokud je to ten druhý případ, měl by nám všem v hlavě vyskočit velký, červený vykřičník, protože se jedná o muže, který by chtěl korigovat a ovládat ženy na základě pseudoargumentů o jejich bezpečnosti. Těžko říct, která z možností je více znepokojující.
V ODS je to nicméně zjevně nakažlivé, protože kolegyně JUDr. Markéta Vaňková, primátorka města Brna, se nechala slyšet, že se nepovažuje za feministku, protože si ráda nechá otevřít dveře, pomoct do kabátu, nebo zaplatit kávu. Což je jen krůček vedle od stereotypu žen znásilněných cizími muži v nočních alejích. Ta obrovská absurdita toho všeho je už v tom, že kdyby nebylo feministek, tak by JUDr. Vaňková nemohla být tam, kde je teď. A to je samozřejmě jen vršek ledovce. Vlastně není divu, že se u nás ty stereotypy o feminismu drží ve společnosti zuby nehty. České vidění feminismu je natolik pokřivené, že se hodí do rétoriky velké spoustě lidí a hnutí, kterým vyhovuje status quo. Ti budou z podstaty věci vždy největšími bojovníky proti feminismu, protože ví (nebo tuší), že současná situace jim přináší výhody, a je jim úplně jedno, že je to na úkor půlky lidstva.
Ženy nepotřebují poradit, jak se mají chovat. Nepotřebují blahosklonné rady ohledně toho, kam mají chodit, kdy a s kým. Nepotřebují a nechtějí být ovládány systémem.
Potřebujeme bezpečnější svět. Stavět celou věc tak, že „takové věci se prostě děly a dít budou“ je snaha o setřesení osobní zodpovědnosti. Je to podobný argumentační faul jako „kluci jsou prostě takoví“. Nejsou. Chlapce lze vychovávat jinak, k mužům lze také přistupovat jinak, než jak k nim přistupovaly předchozí generace.
Nikdo nežádá dokonalost nebo absolutní bezpečnost. Ale faktem je, že zde máme ještě obrovské mezery, které se nedaří překlenout právě kvůli alibismu, svalování viny na oběť a upínání se na staré pořádky, které ovšem nefungují pro nikoho, kromě úzce definované, privilegované skupiny lidí.
Společenské změny bývají nekomfortní, jak už to tak u změn bývá. Ale pokud nefunguje současný stav (a ten nefunguje), změna je jediný logický krok.
Loading ...Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
