Na konci roku 2014 uvedly největší norské noviny Aftenposten zajímavou reality show pod názvem SweatShop – Dead Cheap Fashion. Výraz „sweatshop“ odkazuje na pracovní místa s otřesnými podmínkami, jako jsou například textilní továrny v Kambodži. Právě tam vyslaly noviny známé norské blogerky Anniken, Fridu a jejich kamaráda Ludwiga, aby si během jednoho měsíce vyzkoušeli, jak se žije pracovníkům a pracovnicím v místních továrnách. Celá série tak rozvířila společenskou diskuzi nejenom o provázanosti současného globalizovaného světa, ale i o fenoménu pracovního vykořisťování.
Ve čtyřech epizodách norské show se dozvídáme o nuzných podmínkách, ve kterých jsou zaměstnáni kambodžští pracovníci a pracovnice. Jejich každodenní realitou je dlouhá pracovní doba, plat hluboko pod minimálními standardy, nevyhovující bezpečnost práce a spousta neproplácených přesčasů. Stejně jako norská mládež, která si vše vyzkoušela „na vlastní kůži“, jsou těmito pracovními podmínkami nepochybně šokováni i diváci a divačky, kterým leží oblečení z kambodžských továren (resp. z velkých nadnárodních řetězců, jenž továrny využívají) ve skříni. Smutnou realitou nicméně zůstává, že za případy pracovního vykořisťování nemusíme cestovat na druhý konec světa. Řada – většinou migrantů a migrantek – pracuje v nevyhovujících podmínkách přímo v Evropě. Vzhledem k tomu, že často pocházejí z chudších regionů a do cesty za lepším pracovním výdělkem investovali veškeré rodinné úspory, jsou zvláště zranitelní a lehko manipulovatelní. To znamená, že i když pracují za podmínek, které jsou v rozporu s právními předpisy dané země, třeba České republiky, jen málokdy si z obav o ztrátu byť minimálního příjmu stěžují nebo upozorní příslušné úřady. Samostatnou kapitolu tvoří ty případy, kdy jsou lidé zlákáni podvodnou agenturou nebo zaměstnavatelem za prací, z níž později nemohou odejít, i kdyby sami chtěli. Důvodem může být omezování pohybu, fyzické a sexuální násilí, existence dluhu či nejrůznější formy vyhrožování (např. likvidací rodinných příslušníků v zemi původu). Takové případy již nejsou klasifikovány jako pracovní vykořisťování, ale jako obchodování s lidmi. Oficiální statistiky obchodování s lidmi jsou jen velmi těžko dostupné (pouhých 10 až 30 % případů se dostane do kontaktu s policií nebo pomáhajícími organizacemi).
Odborníci se ale shodují, že nejvíce zranitelnými skupinami jsou v těchto případech ženy a děti. Podle odhadů Organizace spojených národů je ročně na světě obchodováno 700 tisíc až 2 miliony žen a dětí, přičemž mnoho z nich prožívá tuto otrokářskou noční můru v západních, tedy tzv. vyspělých, zemích. Nemusí jít ale pouze o prostituci a sexuální vykořisťování, častým jevem bývá i obchodování lidí za účelem nehumánní práce v zemědělství, továrnách, nebo oblastech souvisejících s nucenou kriminalitou, jako je např. výpomoc v drogových pěstírnách. Česká média v poslední době informovala hned o několika případech obchodování s lidmi na našem území. Asi nejznámější je případ migrantů a migrantek původem z Rumunska, kteří byli do České republiky zlákáni pod příslibem vysokého výdělku. Práci po příjezdu skutečně dostali (na chřestových polích a v masokombinátu), ale platové i životní podmínky byly zcela nevyhovující. Navíc jim jejich zaměstnavatelé sebrali doklady, zamykali je na ubytovně a vyhrožovali jim fyzickým násilím. Pachatele této trestné činnosti nakonec odhalila policie a byly jim vyměřeny pětileté nepodmíněné tresty, řada případů ale zdaleka nekončí takovým happy endem. Jak navíc dokládá další medializovaný případ, tentokrát z jihozápadní Anglie, oběťmi obchodování s lidmi nemusí být pouze migranti a migrantky z velmi chudých zemí, ale i ze států jako je Česká republika. Pokud se tedy chystáte za prací do zahraničí, je na místě opatrnost, informování blízkých o svém odjezdu a vyřízení všech povolení včetně pojištění legální cestou. Další podrobnější informace a rady, jak se sám nestát obětí obchodu s lidmi, a zároveň jak pomoci někomu, o kom se domníváme, že by mohl být v této tíživé situaci, nabízí specializovaná nezisková organizace La Strada na svých webových stránkách www.strada.cz.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
