(Ne)reprezentace přirozené podoby ženského těla a stárnutí jako nástroj patriarchátu
V době, kdy se rozhlásilo, že minisérie Mare of Easttown s Kate Winslet rozhodně stojí za podívání, se roztrhl pytel s komentáři nejen o seriálu, ale i o Winslet, její postavě, jejím výrokům ke své postavě, a dále o věku, tělech a váze žen obecně. Jak se asi dalo očekávat, některé komentáře byly úplně mimo, někdo to myslel dobře, ale výsledek byl trochu zarážející, a pár lidem se podařilo trefit hřebíček na hlavičku. Vracíme se teď k tématu proto, protože debata o ženských tělech je jednou z nejtoxičtějších stálic všude po celém světě.
Co se týče Kate Winslet, všechno vybouchlo v okamžiku, kdy během rozhovoru zmínila, že se ohradila proti vyretušování břicha při sexuální scéně v seriálu. Winslet trvala na tom, že takhle prostě vypadá a že na tom není nic špatného. Neměl by to být revoluční výrok, ale v jistém smyslu byl. Winslet samozřejmě není první herečkou, která se vymezuje proti podobným úpravám svého těla v médiích, ale tentokrát to zarezonovalo nějak víc.
Od té doby se snad nenašel článek, který by v souvislosti se seriálem nezmínil vzhled, váhu nebo cokoli co je stereotypně označováno jako problémy středního věku. Ve světě, ve kterém má diet culture své neotřesitelné postavení, je těžké rozlišit, kdy takovéto články a komentáře skutečně pomáhají společnosti uvědomit si, jak monstrózní tlak je na ženy v oblasti vzhledu běžně vyvíjen a kdy spíše přispívají k negativnímu narativu. Dobrým příkladem může být třeba článek z Guardianu s názvem „Kate Winslet ukazuje, že střední věk je víc, než jen vytahané břicho.“ Text sám o sobě pěje chválu na seriál i na Winslet, ale jazyk, který používá, je místy až zarážející. Hned v úvodu se třeba dozvíme, že je statečné ukázat realitu skutečného středního věku, která se zřejmě vyznačuje neplochým břichem a tím, že postava Winslet odpočívá po práci na gauči s pivem místo toho, aby šla do posilovny. A i když článek rozebírá i problematiku toho, jak podobné věci vnímá společnost, najdeme v něm spojení jako „autenticky třesoucí se břicho“ apod.
Český článek na webu Rádia Wave zase hlásí, že postava Kate je sice nesympatická a protivná, ale budete ji milovat. Problém je v tom, že její postava vlastně není protivná. Ona jen není pasivní, není černobílá.
Vidíte taky ten problém? Jsme tak zvyklí, že vídáme v televizi mladé ženy, vzhledově i povahově co nejvíc vyhovující stávajícímu společenskému ideálu, že nám pak postava jako Mare přijde jako z jiného vesmíru. A zdaleka to nejsou jen herečky nebo slavné ženy, kterým není společensky „dovoleno“ stárnout nebo přibírat. Diet culture staví ženy do pozice, že jejich primárním zájmem by mělo být to, aby lahodily oku ostatních. Aby vyhovovaly jejich nárokům a očekáváním, ať už na vzhled, chování, prezentaci sama sebe. Je to skutečně mocný nástroj patriarchátu, protože pokud donutíte ženy k tomu, aby se umenšovaly (v každém smyslu tohoto slova), budou lépe manipulovatelné a nebudou mít tolik prostoru a času k tomu, aby se věnovaly tématům a aktivitám, které by patriarchát mohly poškodit.
Tyto snahy o podmanění si žen jsou staré jako lidstvo samo, a jdou skutečně do hloubky. Připomeňme si studii National Eating Disorders Association, ze které vyplývá, že už dívky od 6 let začínají mít pochybnosti o „správném“ tvaru svého těla a své váze. A už na základní škole se 40-60% dívek bojí, že „příliš ztloustne“.
Tohle přesně se děje, právě teď a tady. A každým (v naprosté většině případů nevyžádaným a naprosto zbytečným) komentářem směřujícím k ženskému tělu tomu napomáháme. Diet culture je, byla a bude druh útlaku (především) žen, a vypořádat se s ní rozhodně je feministické téma. Čím víc toto budeme mít na paměti, tím více se posuneme ke konstruktivnímu dialogu.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.