Zpět na úvod

Plodnost a magické číslo 35

Pregnant,Belly,And,Ticking,Clock,In,Mom's,Hand.,Pregnant,People
Autor: Kateřina Pavésková
Štítky:

Jak je to ve skutečnosti s plodností žen po pětatřicítce?

Věk 35 let se dodnes považuje za horní hranici co se týče plodnosti. Už toto číslo je pro některé osoby, a zdaleka se nebavíme jen o lékařích, trnem v oku. Ze společenského hlediska jsou těhotné ženy nad 35 let rutinně označovány jako nezodpovědné a jsou často cílem nemístných odsudků. V angličtině dokonce existuje termín fertility cliff, tedy něco jako útest plodnosti: po pětatřicítce již prostě jen strmě padáte dolů.

Podle Journal of the American Medical Association, který se zabýval trendy reproduktivních cyklů amerických žen v průběhu 60 let, se zvýšila horní hranice reproduktivního věku na zhruba 37 let. Relevance takové zprávy je obrovská. Veskrze totiž v západní společnosti stále ještě převládá názor, že žena kolem 35 let je za svým reprodukčním zenitem. Pomineme-li téměř šokující nevhodnost takovýchto tvrzení, se kterými se ženy běžně setkávají, zůstává nám celospolečenský tlak na to, aby ženy nejpozději kolem třicítky rodily.

Tyto dva roky můžou hrát i psychologickou roli ve vnímání žen a plodného věku. Přestože zůstává faktem, že kvalita ženských vajíček se s postupujícím věkem zhoršuje, stávající posedlost magickým číslem 35 není na místě. Statistiky říkají, že ve věkové kategorii 35 – 39 let se jedné ženě ze tří nepodaří otěhotnět. Tato statistika ovšem pochází z Francie 17. století. Na  tom lze nádherně ilustrovat fakt, že pokud jde o veřejné a celospolečensky akceptovatelné šikanování žen, věda klidně může jít stranou.

Podle zjevně relevantnější studie z roku 2004 se například ukázalo, že 78% žen ve věku 35 – 40 let, které měly sex alespoň za 2 týdny, jich otěhotnělo 78%. Porovnejme to s ženami ve věku 20 – 34 let, kdy se dostáváme na 84%. To už vypadá nadějněji, ne?

A řekněme si na rovinu: přestat ženy naprosto zbytečně strašit jednou číslovkou vytrženou z kontextu pomůže jednak ženám, které se přestanou zbytečně stresovat (a tím přispívat k sebenaplňujícímu se proroctví) a také společnosti jako takové, kde tento způsob myšlení vede ke zbytečné stigmatizaci. V medicíně také může vést ke zbytečnému testování a automaticky indikované léčbě, která může nakonec způsobit více škody než užitku.

Vraťme se ale k systematickému odsuzování a šikanování žen. Jinak to totiž nazvat nejde. Pokaždé, když se v médiích objeví zmínka o reprodukčním věku, jsou zmiňovány ženy. Muži se zmíní maximálně velice okrajově, až se někdy zdá, jako by muži sami biologické hodiny ani neměli. Přitom je známým faktem, že i kvalita spermií je jasně ovlivňována věkem. Přesto lze jen těžce říct, že by společnost naléhala na muže kolem pětatřicítky, aby co nejrychleji začali plodit děti, že?

Máme za to, že obecně je tato problematika prostě uchopena špatně. Točí se kolem ultimát, vzbuzování strachu a zbytečného stresu namísto toho, abychom se jako společnost soustředili na to, jak udělat rodičovství pro ty, kteří po něm touží, více dostupné, hlavně sociálně a ekonomicky. Ve srovnání s nezastíraným zastrašováním žen je to samozřejmě větší oříšek a nezdá se, že by se hozenou rukavici někdo chystal zvednout.

„Je tlak na ženy v produktivním věku sám o sobě produktivní?”

  • 2
  • 0
  • 0

Zobrazit vysledky

Loading ... Loading ...

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.

Projekt podpořila nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články