Zpět na úvod

Patrik Procházka: Chci postiženým lidem dodat motivaci, chuť a sílu do života

Patrik Procházka (10 of 12)
Autor: Redakce

Osobně nemám rád označení „postižený“, neboť jej vnímám jako jednu z hlavních příčin bariér v mezilidské komunikaci. Toto označení spolu se všemi jeho v současné době používanými alternativami jako hendikepovaný, imobilní nebo invalidní totiž spolu se značně ztíženou životní situací danému jedinci odebírají veškerou chuť do života, motivaci, energii i sílu cokoli tvořit. Zároveň významně degradují jeho potenciál a předurčují jeho negativní postavení ve společnosti.

Měl jsem doktorku, která mi řekla, že navždy budu mrzákem, abych se s tím smířil. Rodiče mi říkali, že pokud nebudu normální, nebudu žít plnohodnotný život, nebudu cestovat, nebudu samostatný, nikdo o mě nebude mít zájem. Okolí mě odrazovalo od mých snů, přesvědčovali mě, že se svým hendikepem si je nikdy nesplním. Věděl jsem, že to tak být nemusí, stačilo by ale málo a navždy bych tomu uvěřil. Nikdy bych pak neabsolvoval studium na prestižní české škole a poté v zahraničí, a to za pomoci stipendií od Bakala Foundation a The Kellner Family Foundation, nikdy bych neprocestoval přes 500 000 km okolo světa, nikdy bych nebyl součástí skupiny lidí, kteří pomáhají tvořit lepší Česko. Měl bych teď už snad ukončenou zvláštní školu a byl plně závislý na sociálním systému. S okolím vsugerovaným pocitem, že jsem odsouzený k existenci na obtíž společnosti bych ale neměl ani ponětí, kde leží Florida nebo Dubaj, natož abych tam strávil nejlepší chvíle svého života a plánoval postavit tam vlastní kliniky, které budou jiné. Na rozdíl od těch současných budou totiž všechny výjimečné lidi, kteří mají snahu žít svůj život naplno, bezpodmínečně podporovat v jejich snažení. Jako postižený člověk bych k tomu ani nezískal potřebnou podporu, nikdo by mi nedůvěřoval, že to zvládnu.

Patrik_Prochazka

Než se mi podařilo vybudovat si ve společnosti pevné postavení člověka, který se bezpodmínečně drží svých snů, myslí to vážně a je tak nezvratným příkladem pro ostatní, lidé se mě snažili přesvědčit, že jsem postižený, hendikepovaný, neschopný se o sebe postarat a na obtíž společnosti. Jinými slovy vnímat to, že jsem se narodil předčasně, dostal zápal plic a přežil bezvědomí (se ztrátou rovnováhy) jako zločin a trest. Jaký by to ale mohlo mít pro mě i pro ostatní význam? Lítost mi přece rovnováhu nevrátí. Nebudu plně samostatný. A proč taky? Nikdo přece není, každý jsme závislý na druhých. Schopnost dojít si do potoka pro vodu nebo ulovit kořist už není dnes rozhodující, zato lidé, kteří nám vyčistí vodu a zajistí její přívod nebo nám zpracují potravu ano. Lidé, kteří nám společnými silami postaví domy nebo vyrobí auta, poskytnou práci. Přitom my sami mezi tyto lidi z pohledu druhých patříme také. Jsme tu jeden pro druhého, s čímkoli. Kdo komu pomáhá více nebo méně nebo naopak více nebo méně pomoc potřebuje, je relativní – dnes je to tak, během vteřiny to může být naopak.

Patrik s Anetou

Vždy jsem se těšil na to, že lidi nejen mě, ale i sebe budou brát takové, jací jsou, že se budou radovat z toho, jak je to super, že můžu žít úžasný život a mít všude s sebou vlastní židli, že si budeme společně užívat všech výhod, které mi moje výjimečnost denně přináší, že se budeme navzájem doplňovat, a že můj život bude mít cenu – a že se ostatní budou držet i svých snů takhle bezpodmínečně.

Patrik a Jaromir Jagr

Vždy jsem si z celého svého srdce přál se toho ještě dožít a zatím se mi to daří. Život je krátký, sen velký, pojďte mi pomoci jej zrealizovat. Začněte u sebe a ukažte lidem, kteří jsou dnes považováni za postižené, že jsou výjimeční. Vnímají život jinak než vy, pomozte jim vás to naučit. Od postiženého se málokdo chce něco učit – v nejlepším případě to chce notnou dávku odvahy zeptat se „Jak se ti to stalo?“, ale od výjimečného? Toho se lidé ptají naprosto bez jakýchkoli zábran: „,Jak to děláš, že jsi tak úžasný?“

Společně to můžeme změnit.

Patrik Procházka

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články