Zpět na úvod

Patriarchy Stress Disorder

Panic,Attack,In,Public,Place.,Woman,Having,Panic,Disorder,In
Autor: Kateřina Pavésková
Štítky:

Geny si pamatují: traumata minulých generacích žen se objevují i u nás. A může za ně patriarchát.

„Patriarchy Stress Disorder“  (PSD) je termín, který ve své akademické tvorbě používá doktorka Valerie Rein. V roce 2019 tuto poruchu popsala jako typ traumatu, které primárně zasahuje ženy, ale může jím ve skutečnosti trpět kdokoliv, včetně nebinárních lidí a mužů. Doktorka Rein ho popisuje toto trauma jako emocionální, psychický a fyzický dopad genderové nerovnosti, která se v ženách hromadila po generace a projevuje se jako neviditelná bariéra pro úspěch, štěstí a naplnění. Tato nerovnost je dána systémem nerovnosti a útlaku v rámci naší společnosti, kde všechny druhy převahy a síly historicky patřily mužům, a ze které byly ženy systematicky vylučovány. Dnes se projevuje naprosto všude: od platové nerovnosti po strach jít se večer samotná projít kvůli neustálému obtěžování a obav o vlastní bezpečí.

Je vědecky dokázáno, že trauma se propisuje generacemi, a že tudíž nekončí u osoby, která je jím primárně zasažena, ale může být předáno i na její potomky.

Pokud byste potřebovali konkrétní příklad, jak si takový přenos představit, můžete si vyhledat studii, ze které vyplynulo, že když vědci vystavili myši vůni třešňových květů a ve stejné chvíli do nich pouštěli elektrický proud, jejich mláďata vykazovala známky úzkosti, kdy také ucítila tu stejnou vůni. Trauma totiž doslova mění mozek a jeho fyziologii. A toto přesně se děje i v případě PSD. Pokud se vám zdá, že si s sebou nesete příznaky traumatu, i když jste si sama traumatickou událostí neprošla a vlastně jste obecně vzato zajištěná a v bezpečí, je to právě PSD. Je to ten stále přítomný pocit tlaku a napětí, který zdánlivě nemá odkud pramenit.

Podle Dr. Rein v nás toto trauma spouští cokoli, za co byly ženy historicky pronásledovány nebo trestány: od vyjadřování své sexuality, přes snahu zabezpečit sama sebe po nezmenšovat své vlastní úspěchy nebo samu sebe (v přeneseném i doslovném smyslu slova). Protože toto všechno bývalo pro ženy nežádoucí až nebezpečné. A tyto pocity si geneticky přenášíme dál z generace na generaci. Takže i ve chvíli, kdy máme dostatek, může naše tělo zažívat tento stres. Patriarchát vždy měl u žen problém s autenticitou a individualitou, historicky se po nás vždycky žádaly role, které jsme měly plnit, a vzepřít se jim znamenalo octnout se na okraji společnosti a často také boj o přežití. A tělo si pamatuje, protože trauma je geneticky přenosná informace.

Projevy tohoto konkrétního traumatu se objevují tak běžně, že většinu z nás ho považuje za běžnou součást naší existence v této společnosti. Nesnažíme se najít původ našich myšlenek, protože jsme jimi odjakživa obklopeni – a protože je máme v genech. Může to být tzv. impostor syndrom, kdy vám připadá, že ačkoliv jste v práci úspěšní, vlastně si ten úspěch nezasloužíte, protože toho zas tolik neumíte/neděláte. Může to být vždy přítomný pocit vlastní nedostatečnosti v jakékoli oblasti života a z toho vyplývající neschopnost se úplně uvolnit. Může to být pocit, že si něco dobrého v našem životě vlastně nezasloužíme. Může to být pocit, že se neustále musíme hlídat a omezovat. Může to být způsob, jakým sami se sebou mluvíme. Všudypřítomný tlak na výkon, tlak na to nebýt moc, boj s nastavováním hranic, chronický stres, workoholismus. To všechno sem patří.

Dobrou zprávou je, že když jsme dokázali identifikovat, co PSD způsobuje, máme také možnosti a nástroje s tímto traumatem pracovat. A tím, že budeme pracovat na uzdravení sama sebe, můžeme pomoct uzdravit i budoucí generace.

„Věříte, že by nás genetické trauma mohlo ovlivňovat v každodenním životě?”

  • 0
  • 0
  • 0

Zobrazit vysledky

Loading ... Loading ...

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články