Proč i v 21. století „ztrácíme“ panenství?
Uznáváme, že název dnešního příspěvku není příliš elegantní, ale přesně vystihuje naše dnešní téma. Zamysleli jste se někdy nad tím, proč naše společnost přisuzuje hodnotu panenství, zejména tedy tomu ženskému? Proč vůbec používáme fráze jako „přijít o panenství“, proč mluvíme o „čistotě“ žen, které neměly pohlavní styk, a proč tomu přisuzujeme jakousi hodnotu?
Funguje to vlastně velice jednoduše: společnost vytvořila koncept panenství, potom ho přisoudila ženám a připnula mu libovolnou morální hodnotu, která ovšem funguje pouze v konceptu patriarchální společnosti. Mimo ni nemá naprosto žádný význam.
Z historického hlediska bylo ženské panenství prostě druhem zboží, které mělo za úkol spojit rodiny žádoucím způsobem a zajistit pokračování rodu způsobem, jaký určil patriarcha rodu. Tento způsob redukování žen na majetek a posuzování jejich hodnoty podle počtu sexuálních partnerů samozřejmě našlo značnou podporu v křesťanství. V biblických textech je pannou žena, která má neporušenou panenskou blánu. My v dnešní době samozřejmě víme, že s panenskou blánou je to trošku jinak, že panenská blána nemá plně pokrývat vaginální kanál, a pokud tomu tak je a musí být porušena, jedná se o vrozený defekt. Běžná panenská blána zakrývá vaginální kanál jen částečně a je tak jasné, že se může roztrhnout při sexuální aktivitě, nebo třeba při sportu či zavádění tampónu. A existuje spousta žen, které o ní nikdy nebudou ani vědět. Je to tedy hodně nedokonalý způsob jako posuzovat něčí panenství. To ale do dnešní doby nebrání tomu, aby někteří věřící pokračovali v označování sexuálně aktivních žen jako „poškozeného zboží“. Protože historicky byly přesně tak vnímány.
Pokud potřebujete ještě nějaký materiál k přemýšlení o panenství jako komoditě, doporučujeme přečíst si něco o tzv. „purity rings“, populárních hlavně v jistých částech USA, kdy dívky během speciálního plesu přijmou prsten od svých otců, čímž svou sexuální čistotu dávají do jejich ochrany, a až po řádné svatbě přejde vlastnictví jejich panenské blány od otce k novému manželovi.
Panenství je také naprosto heteronormativní záležitostí. Pokud mluvíme o ztrátě panenství, vždy se jedná o následek penetrativního sexu mezi mužem a ženou s vagínou. Jakýkoli jiný druh sexu, ať už mezi heterosexuálními či homosexuálními páry se automaticky nepočítá a jeho význam je tak snížen.
Do dnešního dne se společnost snaží ocenit ženy, které si udrží „sexuální čistotu“. Už ten termín („čistota“) je nesmírně problematický, nehledě na to, že tento koncept se snaží prosazovat myšlenku, že hodnota ženy záleží na tom, jestli měla sexuální styk. Koncept sexuální čistoty je použit k manipulaci žen do společenských a genderových norem. V podstatě ním říká, že ženy samy o sobě nemají sexualitu nebo svou vlastní sexuální agendu, protože panenství je něco, co je jim odebráno, co sexuálním stykem ztratí, a ztratí tak i část své hodnoty.
Rozumově samozřejmě víme, že sexem nic neztrácíme, nijak se tím nemění to, kým jsme. Je to prostě nový zážitek. Ale společnost se nás přesto snaží přesvědčit, že je to chvíle, kdy se všechno změní, a nic nebude tak jako dřív.
Je třeba také říci, že sociální koncept panenství (respektive panictví) nemá škodlivý vliv jen na ženy a jejich sexualitu, ale i na muže, přestože tam se projevuje trochu jinak. U mužů se na panictví pohlíží jako na hanbu, ostudu a nedostatečně projevené mužnosti.
Koncept panenství má za cíl připisovat pocit provinění a hanby těm, kteří se rozhodli mít sex. O to je pak pro mladé lidi těžší se správně rozhodnout, jestli jsou připraveni mít sex, protože ze společenského hlediska je to v podstatě tajemný, transformativní obřad, po kterém nikdy nebude nic jako dřív. V důsledku se pak jedná o poměrně velkou překážku k vedení zdravého sexuálního života. Není tedy na čase, aby společnost začala přistupovat k panenství jinak?
