Je po roce pandemie tlak na ženy, aby měly dítě, větší než kdy jindy? A zajímá se někdo o kvalitu života žen?
Fakt, že si společnost dělá nárok na vynášení soudů a pokusy rozhodovat o tělech a životech žen, není nic nového. I v našich článcích jsme již mnohokrát poukázali na to, že se jedná o jeden z průvodních jevů patriarchální společnosti, která je plodností u žen naprosto posedlá. Nejradši by ženám nařídila kdy mít děti, kolik, jestli je dávat či nedávat do předškolních zařízení, jestli se mají vracet do práce, kdy a na jak dlouho, a nejraději by jim i naordinovala spokojenost s nižším platem, důchodem, pracovní pozicí a celkově svým místem ve společnosti. Vše souvisí se vším.
Možná i vy jste si všimli bodrých poznámek na sociálních sítích týkajících se vyšší porodnosti jako důsledku jarního lockdownu loňského roku. Únavné jsou už teďp a zákonitě musí obtěžovat každého, kdo se cítí jako člověk, a ne jako nádoba vhodná pro případné těhotenství. A třeba vám neušel i apel maďarského premiéra Viktora Orbána, podle kterého bude 5% HDP věnováno na podporu porodnosti v Maďarsku. Ve své řeči mluvil o tom, že v sázce je přežití kultury a civilizace, což je rétorika, kterou lze velmi často slyšet i u nás.
Celkem se vžilo říkat, že ženy už samozřejmě nejsou nuceny se stát matkami nebo postavit mateřství nad vše ostatní. Jenomže problém začíná už ve významu slova nutit, kde najdeme spoustu nuancí. Jistěže ženám nikdo nedrží nůž u krku a nenutí je otěhotnět, ale společenské tlaky nebo naléhání rodiny jsou také jistým druhém nucení. Ženy mají možnosti volby. Ale také stále existuje tlak, který tuto takzvanou samozřejmost poměrně znehodnocuje. A to od sebe nelze jen oddělit.
Loading ...Vezměme také v úvahu fakt, že rodičovství spolu s sebou nese oběti. Oběti, ke kterým se rodič (v tom nejlepším případě) sám rozhodne, ale které stále ještě velice neúměrně dopadají především na ženy. Covidová pandemie tento fakt ještě více zvýraznila. Byly to zase ženy, na které z dopadla nerovná dělba práce v domácnosti, zodpovědnost za domácí vzdělávání dětí, emocionální práce a izolace jako důsledek nerovných společenských rolí mnohem závažněji než na muže. To vyplývá ze současného nastavení společnosti.
A jako obvykle jsme byli svědky pokusů o rychlé řešení, o náplast na stávající situaci, a ne o snahu o celkovou změnu. Pokud chce vláda prosazovat pro-rodinnou politiku a podporovat ženy, respektive rodiny v tom, aby měli více dětí, je třeba vytvořit společenské prostředí, kde bude normou pro oba rodiče sdílet zátěž rodičovství a umožnit jim přizpůsobit si tomu práci, a to nejen ve smyslu částečných úvazků ale i hybridních (kombinace s home office, kde je to možné).
Pojďme se na tuto problematiku podívat ještě z jiné stránky. Z té, která se v této souvislosti moc neřeší, protože o věcech, které zlepšují kvalitu života žen se ve většinové společnosti až tak moc nemluví. Při veškerém tom tlaku na dřívější rodičovství, nebo řekněme přímo mateřství, protože na muže v tomto smyslu tlak takový prostě není, se většinou naprosto opomíjí dopad rodičovství na kvalitu partnerských vztahů. Jak často slyšíme, že politická či náboženská uskupení bijí na poplach kvůli tomu, že ženy podle nich sobecky odkládají mateřství na později nebo se rozhodují nebýt matkami vůbec, a jak často slyšíme o tom, že brát se později, rozhodnout se mít děti později nebo vůbec může znamenat, že se lidé snaží o lepší a zdravější vztahy, že se více lidí odhodlá netolerovat domácí násilí nebo nezůstat ve vztahu, ve kterém jsou nešťastní?
Loading ...Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
