Vláda v květnu schválila tzv. „otcovskou dovolenou“. V praxi to znamená, že otcové budou moci jeden z prvních šesti týdnů po narození potomka strávit s ním. Toto uspořádání se na první pohled jeví jako velmi pro-rodinné.
Dalo by se říci, že se tím posílí vztah mezi otcem a dítětem, což je samozřejmě výhradně pozitivní – ale stejně tak lze namítnout, že týden je na vybudování pevnějšího pouta málo. Je také pravděpodobné, že se tak alespoň částečně uleví maminkám, které budou mít alespoň na jeden týden kolem sebe druhého člověka na plný úvazek.
Ve větším měřítku je ovšem s takovýmto zákonem podobný problém jako tehdy, když přidáte libovolné skupině lidí jednorázový symbolický příplatek: vzniká zdání, že se vyhovělo jakémusi požadavku, ale celková situace se nijak nezlepšila. Toto je bohužel i případ otcovské dovolené. Ačkoliv se na první pohled zdá, že se jedná o velkou změnu, situaci žen na mateřské dovolené a potažmo tedy rodin s malými dětmi to nijak nezvýhodňuje.
Stále se u nás nijak významně neřeší dva obrovské problémy, kterými jsou nedostatek částečných úvazků pro rodiče (převážně stále ještě ženy) na rodičovské dovolené a dostatek předškolních zařízení, která by rodičům poskytla volbu.
Loading ...Propojením obou těchto nedostatků vzniká patová situace. Matky, které nechtějí ztratit kontakt se zaměstnáním, nemají bez částečných úvazků či příležitostí práce z domova šanci. A pokud už tu příležitost mají, často je problém s umístěním dítěte do předškolního zařízení.
Existence soukromých zařízení řeší tento problém jen pro lépe situované rodiny a/nebo rodiny, které ve svém okolí tuto možnost mají. Jestli stát chce skutečně podporovat pro-rodinou politiku, měl by ji podporovat skrz celé ekonomické a třídní spektrum.
Je třeba také připomenout, že zavedením výše zmíněného by také vznikla větší šance, že by se u nás eventuelně stalo to, co je běžné v severských Evropských zemích: častěji by na rodičovskou dovolenou chodili muži (popř. by se se ženami střídali). Navíc ve chvíli, kdy by (potenciální) zaměstnavatel skutečně nemohl odhadnout, jestli na rodičovskou půjde žena nebo muž, by se postupně zmenšilo riziko diskriminace žen v produktivním věku.
Problémem zůstává, že na tento typ rádoby podpory mnoho lidí slyší a tím pádem pak skutečně vzniká dojem, že došlo k významnému posunu či zlepšení. Je to vlastně logické: týden otcovské nebo třeba porodné jsou vnímány jako konkrétní, okamžitě čerpatelná pomoc.
Naproti tomu se zdá zřizování firemních školek a částečných úvazků příliš abstraktní a dlouhodobé. Je ovšem třeba si uvědomit, že otcovská dovolená či porodné jsou jednorázové události a nejsou řešením.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
