Sorry, there are no polls available at the moment.Sorry, there are no polls available at the moment.
Pokud se trochu zajímáte o kulturu (a čtete pouze české servery), je pravděpodobné, že vám neutekl malý přešlap při letošních Oscarech u vyhlašování nejlepšího filmu. Je ale možné, že vám unikl fakt, že novopečený držitel Oscara za nejlepší mužský výkon v hlavní roli, Casey Affleck, čelil dokonce dvěma obžalobám ze sexuálního obtěžování od svých kolegyň, se kterými spolupracoval na jednom ze svých předchozích projektů. Obě kauzy byly v době předávání Oscarů už uzavřeny. Jednalo o skutečně závažná obvinění, Affleckovy šance na Oscara tím však zjevně nijak neutrpěly.
Casey Affleck není samozřejmě první, u kterého je filmový svět (včetně toho našeho) ochotný přimhouřit oči. Roman Polanski, Woody Allen, Mel Gibson, Bill Cosby, Sean Connery, John Lennon, Alfred Hitchcock, Chris Brown, Charlie Sheen, Sean Penn – jen namátkou několik mužů, jejichž umělecká kariéra nijak výrazně netrpí tím, že jsou obviněni (a v mnoha případech i usvědčeni) ze sexuálního napadení, antisemitismu, týrání, domácího násilí a podobných prohřešků.
Téměř žádný ze slavných mužů nepocítil ve své kariéře žádné podstatné změny i přesto, že byli obviněni a/nebo usvědčeni ze závažných zločinů, ve většině případů vůči ženám. Například Chris Brown surově zbil Rihannu a přesto je dodnes oceňován za svá hudební díla a má fanoušky. Často se od nich také můžete dočíst, že si to Rihanna všechno vlastně zasloužila. Roman Polanski znásilnil třináctiletou dívku. I přesto vyhrál Oscara a publikum mu aplaudoval ve stoje.
Jak se to konkrétně týká nás a naší společnosti?
Možná více, než se na první pohled zdá. Je to do jisté míry odraz toho, co pořád ještě považujeme, když ne za normální, tak za omluvitelné. Jako společnost máme stále ještě tendenci bagatelizovat násilí (ať už sexuální nebo domácí), přesouvat vinu na oběti, zlehčovat sexismus, kterému ženy čelí na pracovišti a v každodenním životě. Umění zde imituje život: utrpení žen prostě není dostatečně závažným důvodem pro to, aby byl pachatel společností nějak výrazně stigmatizován.
Věčná otázka: lze oddělit autora od jeho díla?
Fanouškové umění se tímto dostávají do poněkud ošemetné situace: lze oddělit autora od díla? Dokážeme adorovat dílo a zatratit autora? A jak přesně by to mělo probíhat? Uchýlíme se k tomu, že budeme v recenzích a medailoncích uvádět informace jako: „Hlavní roli ve filmu hraje Casey Affleck, držitel Oscara za nejlepší herecký výkon v mužské roli, čelící dvojímu obvinění ze sexuálního obtěžování.“
Pokud se nějak nevymezíme, vysíláme tím jasný signál: je nám jedno, že někdo týrá, omezuje nebo znásilňuje ženy, když umí udělat tak skvělý film nebo desku. A to už stojí za hlubší úvahu.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
