Královna Alžběta II. možná udělala pro feminismus víc, než se na první pohled může zdát. Jak lze její vládu vnímat touto optikou?
Ve dnech následujících po smrti královny Alžběty II. se sloupkaři shodli na tom, že ona sama by se nepovažovala za feministku. Jedním dechem ovšem téměř všichni dodávali, že byla jedna z těch žen, která v mnoha ohledech naplňovala podstatu feminismu, aniž by se dopustila pro její postavení dle jejího názoru a tradice nevhodných deklarací.
Jistě, taková proklamace feminismu od samotné královny by byla vcelku silným nástrojem, ale pokud chtěla zůstat apolitická, nemohla si to dovolit. Nevíme moc o tom, co si o feminismu jako takovém myslela, jestli mu rozuměla, jestli se ztotožňovala s jeho názory. To se všechno můžeme pouze dohadovat. Některé její činy ale hovoří jasně – přinejmenším pro ty z nás, kteří si aktivně všímáme toho, co ženy dělají pro to, aby se dalším generacím žilo lépe.
Jedním z památných momentů byl summit Britského společenství národu v Austrálii v roce 2011. Ústředním tématem tehdy byly Ženy jako nositelky změny. Královna tehdy řekla: „Nezapomínejme na potenciál v naší společnosti, který ještě nebyl celý odhalen a podporuje nás v hledání způsobu, jak mohou dívky a ženy hrát plnohodnotnou roli.“
V souvislosti se změnou pravidel následnictví na královský trůn, která byla ten rok také provedena (a oficiálně tak bylo stvrzeno, že ženské dědičky mají rovnocenný nárok nastoupit na trůn jako mužští dědicové – do té doby mohly vládnout jen tehdy, kdy žádný mužský dědic nebyl k dispozici), lze docela dobře usuzovat, že královna tuto změnu vítala. I když její slova nejsou nijak světoborná (nebo mýty-bořící), mají svou sílu. Královna zcela jasně řekla, že nevyužíváním ženského potenciálu společnost trpí (což je pravda), a že ženy mají ve společnosti stejně důležitou roli jako muži. A dostáváme se k jádru věci: toto je feminismus.
Královna také často zveřejňovala svá blahopřání ženám, které bořily bariéry třeba ve sportech. U příležitosti výhry ženského fotbalového týmu na Evropském šampionátu třeba řekla, že ženský tým je inspirací pro dnešní ženy a dívky, jakožto i pro budoucí generace. Víme, že slova mají sílu, a že reprezentace a identifikace hrají roli jako předpoklady pro to, aby uspěly další ženy.
Jak už bylo řečeno, královna Alžběta II. se pravděpodobně za feministku tedy nepovažovala. Pravdou ovšem zůstává, že pomohla prorazit cestu ke zrovnoprávnění a větší reprezentaci mnoha ženám. Možná nejlépe to vyjádřila Emma Barnett, redaktorka pořadu BBC Woman’s Hour: „Nenechala se svým pohlavím definovat. Její pohlaví bylo irelevantní pro dobré vykonávání její práce. Tím, že tu práci odváděla stoicky a s absolutní oddaností, bezděčně pomohla normalizovat koncept ženy ve vedení.“
Loading ...Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
