Jak konkrétně dopadá malé zastoupení žen v politických rozhodovacích pozicích na jejich každodenní život?
Napadá vás někdy, o co všechno společnost denně přichází, když diskriminuje a systematicky upozaďuje celou polovinu lidstva? Některým důsledkům tohoto systému jsme vystavování každý den a často se tak stává, že je nevnímáme s takovou naléhavostí jako jiné kauzy, kde jsou nespravedlnosti do očí bijící.
Koronavirová pandemie v tomto také sehrála svou roli, protože často dokáže přesně v jednom jediném výroku odhalit důsledek toho, že v rozhodovacích pozicích a procesech jsou ženy zastoupeny pořád citelně méně než muži. Vzpomeňme například výroky o zavírání fitness center, kdy bylo všem jejich pravidelným návštěvníkům doporučováno, aby cvičili po práci venku. Pro spoustu mužů asi žádný velký problém, odcvičit se dá i po tmě. Pro ženy? Obrovské riziko, obava o vlastní bezpečí, nevhodné prostředí ke cvičení. Jen místo „no tak neměla chodit v krátké sukni sama domů“ by stačilo pak změnit argument na „no tak neměla ve cvičebním cvičit sama na hřišti“.
Je asi příliš černobílé tvrdit, že by k takovému výroku nedošlo, kdyby tam byly více zastoupeny ženy, ale je to hlavně proto, že se jedná o celý princip, a ne jen o tuto situaci.
Muži obecně nejsou zvyklí pohlížet na svět očima nikoho jiného, protože to po nich není vyžadováno a patriarchální společnost je nastavena tak, aby všeobecně vyhovovala jejich potřebám. Kromě výše zmíněného můžeme připomenout již dříve probíranou problematiku vlakových vozů či kupé pro ženy, které spousta mužů doteď nemůže zkousnout, natož pochopit, a ještě je schopná je označit jako diskriminační vůči mužům, protože absolutně nechápou, čemu všemu může být žena při obyčejné jízdě vlakem vystavena. Jsou to špatně padnoucí respirátory (a u zdravotnického personálu potažmo i rukavice, štíty atd.), protože jsou vyvíjeny a testovány na mužské tváře, a tudíž těm ženským budou sedět hůř. Je to (rozdílný!) způsob, jak muži a ženy používají veřejnou dopravu, chodníky (které často bývají nevhodně úzké např. pro kočárky), nedostatek pouličních světel, která opět dělají ulice nebezpečnějšími pro nás všechny, ale nepřiměřeně více samozřejmě pro ženy. A je také třeba říci, že protože ženy mívají často osobní zkušenost s tím, že jsou různě znevýhodňovány, jsou si pak více vědomy toho, jaký je život pro ostatní marginalizované nebo společensky vyloučené skupiny, včetně seniorů, mladých lidí nebo lidí s postižením.
Data i zkušenosti máme, a má je i spousta zemí kolem nás. Co nám naopak schází je schopnost vidět svět tak, jak se v něm žije ženám. Toto přesně znamená termín mužské privilegium, a takto se v naší společnosti v této době projevuje.
Loading ...Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
