
Kovářová pokračuje ve svém tažení proti ženám a LGBTQ+ lidem a nebojí se ani fake news nebo manipulace s fakty.
Dezinformace stále posilují a s nimi i rétorika, která naprosto narovinu a bezostyšně propaguje domácí násilí, znásilňování a šikanu LGBTQ+ komunity. Čím dál tím více je v této souvislosti vidět jméno Daniely Kovářové, která sice tuto myšlenkovou gymnastiku provádí už poměrně dlouhou dobu, ale protože byla zvolena do Senátu a je povoláním právnička, je tak daleko nebezpečnější než běžný anonym na internetu.
Nejvýraznější mantra Kovářové se týká ochrany toho, co nazývá tradiční rodinou. Samozřejmě ignoruje fakt, že podoba rodiny se v průběhu staletí měnila podle toho, co zrovna bylo pro společnost nejpřínosnější a zarytě tlačí pouze svou svou o rodině ve složení muž, žena a dítě. Nadužívá slovo normální a zaměňuje je jej za heterosexuální, a programově útočí na cokoliv, co jen zavání feminismem, emancipací nebo rovnoprávností.
Mezi její největší hity patří nesouhlas se zpřísněním trestů za znásilnění, victim blaming (za znásilnění může tělo a sex, který „ovládají ženy“, a je tudíž i prý přínosnější lépe vychovávat ženy, aby neprovokovaly k násilí muže), bagatelizace sexuálního obtěžování a násilí spolu s tvrzením, že tyto jsou přirozenou součástí života, ponoukání žen k lepšímu ovládání mužů, což podle ní využijí více než například volební právo, kritika feminismu, modernismu či změny klimatu, a nově i obhajoba znásilňování mezi manželi.
Kovářová doslova píše: „Jak vznikají děti? Sexem. Jak manželé naplní literu zákona? Tím, že zplodí děti. […] Z uvedených citací plyne, že manželé mají zákonnou povinnost/právo se o děti snažit, tedy i provozovat spolu sex. Nemusí se vám to líbit, ale je to tak všechno, co proti tomu můžete dělat. Takhle to náš stát chce, takhle to v zákoně máme. Je to veřejnoprávní úprava, proto se manželé nemohou dohodnout jinak a odlišně. Jistě, podobně jako mnoho dalších práv a povinností v rodině je stát aktivně nevynucuje. Ale kdo se chová jinak, chová se protiprávně a v jistých situacích (rozvod, soud mezi manželi) ho může čekat jistá forma sankce.“
Jako zdroj svého tvrzení pak uvádí občanský zákoník.
Kromě toho, že je to od paní advokátky značně neprofesionální, je to samozřejmě také značně manipulativní (mírně řečeno). Kovářová už překonala hranici konzervatismu a plynule spadla do absolutního tmářství, kterým by nejraději vrátila ženy (kromě sebe, samozřejmě!) a LGBTQ+ lidi o několik staletí zpátky. Urputně a zoufale chce vytvořit něco, čemu říká normální svět, který je ale pro většinu přemýšlejících, uvědomělých, sebevědomých, emancipovaných a empatických lidí absurdní noční můrou. Chce svět, kde je v pořádku znásilňovat ženy v manželství, kde je sexuální obtěžování normální a přijatelnou součástí svádění, kde si ženy můžou za znásilnění samy, kde ani jim ani LGBTQ+ lidem nenáleží žádná práva.
Jak nebezpečná je podobná demagogie, propagace konzervativních hodnot, manipulativní výklad a fake news, vidíme v posledních měsících a letech kolem sebe skoro každý den. Výrazněji než u nás třeba v Polsku, Maďarsku, Rusku a v knihách či na obrazovkách například v díle Margaret Atwood. Neměli bychom proto brát podobné lidi a jejich propagandu na lehkou váhu.

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.