Zpět na úvod

Oběti sexuálního zneužívání v rámci církve jsou oběťmi dvakrát

shutterstock_366446120
Autor: Kateřina Pavésková
Štítky:

Jaký je postoj českého kardinála k obětem sexuálního násilí ze strany duchovních?

Kardinál Duka poskytl v březnu českému národu učebnicový příklad toho, jak se nestavit k sexuálnímu zneužívání. Pořad České televize 168 hodin v jedné ze svých březnových reportáží vyzpovídal oběť sexuálního zneužívání duchovními, a ve zhruba stejné době se další tři lidé (dvě ženy a jeden muž) svěřili se svou zkušeností v pořadu Vertikála Českého rozhlasu Plus. (Pro odvážné více informací např. zde.) Pokud nechcete tyto skutečně velice intenzivní výpovědi číst nebo poslouchat, shrňme si jen, že byla zmíněna masturbace, (pokusy o) anální znásilnění, vyhrožování, osahávání, psychický i emoční nátlak, znásilnění, zesměšňování a zastrašování, donucení k potratu, manipulace. Tito lidé pak byli buďto šikanováni do přesvědčení, že by jim stejně nikdy nikdo neuvěřil, nebo zmanipulováni do ohromného strachu z pachatelovy pomsty.

Zatímco papež se ke zprávám o sexuálním obtěžování postavil s vážností a respektem, který situace vyžaduje, český kardinál Dominik Duka označil v rozhovoru pro italskou televizi celou problematiku za hysterii. Doslova řekl: „Tohle je ve skutečnosti také trochu hysterie. Nejsou to jen duchovní. Není to jedno procento, ale pět promile.“

Dukův výrok byl kritizován jednak teologem Tomášem Halíkem, a také religionistou Ivanem Štampachem, který Duku zná osobně z dob, kdy Štampach byl členem Dominikánského řádu. Uvedl, že když se proslechlo, že dva z jeho tehdejších kolegů zneužívali chlapce, Duka tato obvinění nebral vážně a označil je za pomluvy. Navíc prý Duka věří, že podobné problémy by se měly řešit jen v rámci církve, ke které je loajálnější než k pravdě a zjevně ji staví nad utrpení zneužitých lidí. Podle odvolaného církevního soudce Jana Rozka se Duka odmítá setkat s oběťmi a nechce také udělit povolení k otevření archivů, které by mohly pomoci identifikovat další duchovní, kteří se mohli na zneužívání podílet.

Duka se zprvu ke svým komentářům nevyjadřoval. Když pak konečně došlo k reakci, nebyla to ani omluva obětem, ani pokus o pochopení martyria, kterým si prošly. Duka totiž navrhl novelu trestního zákoníku, která by měla rozšířit povinnost oznámit trestný čin v případě znásilnění, sexuálního nátlaku a pohlavního zneužití u mladistvých do 16 let. Odborníci se shodují, že taková novelizace žádným způsobem neřeší podstatu celého problému sexuálního zneužívání. Navíc vzniká otázka, jestli by tak nevznikla povinnost oběti oznámit zneužití, což by samozřejmě vedlo ještě k většímu honu na oběti, stigmatizaci, zastrašování a utrpení.

Je tudíž jasné, že taková novela by nic neřešila, a je to jen další Dukův pokus odvést pozornost od toho, co se skutečně v církvi děje a je zhmotněním jeho neochoty s celým problémem jakkoli pracovat. Za celou dobu se od něj oběti sexuálního násilí nedočkali ani obyčejného lidského soucitu. Podle jeho reakcí se dá usuzovat, že mu nejvíce vadí, že tyto skandály uškodí církvi. Nemůžeme se pak ubránit myšlenkám, kolik dalších duchovních takto bojuje za svou církev na úkor všech jejích obětí.

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články

zakon_interupce

Americký Gileád 21. století

Útoky na nejzákladnější lidská práva v USA pokračují Alabamských protipotratovým zákonem. Tak často to slyšíme i u ...