Na stupnici od nuly do deseti, jak tolerantní jste k sexistickým výrokům?
Od místopředsedy Českého olympijského výboru Zdeňka Haníka jsme před několika měsíci slyšeli, že ženy do vrcholových sportů nepatří (informovali jsme zde). Nedávno mu začal zdatně sekundovat psychoterapeut Milan Studnička, který zjevně v Haníkovi našel inspiraci: „Chodí ke mně několik olympioniček, a jedna je psychicky labilnější než druhá. Je nádherné, když se ženy věnují pohybu, ale nesmí být u nich tlak na výsledek. Sport by si měly jen užívat.“ (Video zde.)
Stejně jako Haník by i Studnička chtěli rozhodovat za ženy, jestli se vlastně vůbec můžou věnovat vrcholovému sportu, a jestli by náhodou nebylo lepší, kdyby tuto oblast nepřenechali jen mužům. Tímto názorem se vracíme před rok 1900. Gratulujeme, pánové!
Všimněte si i jazykových prostředků, které zde Studnička vůči ženám použil, když naprosto přezíravě onálepkuje všechny vrcholové sportovkyně. Slovo labilní, podobně jako třeba hysterický je označení, které s sebou nese silné negativní konotace, a obě se nejčastěji objevují ve spojení s ženami. U mužů se zásadně mluví o projevování emocí nebo dávání průchodu bouřlivým výbuchům mužnosti a podobně.
Mezi argumenty pana Studničky se nedozvíte žádnou novinku, omezuje se totiž pouze na zaběhlé stereotypy o ženách a mužích: muži jsou podle něj soutěživější, a ženy, pokud se chtějí zapojit do mužského světa sportu, se musí vevnitř přenastavit (protože prý od přírody nejsou soutěživé), a musí si chtít něco si dokázat (vrcholově sportující muži si samozřejmě nic dokazovat nepotřebují).
Je zajímavé, že Studnička také zmínil, že ženy jsou podle něj prý otevřenější své problémy řešit než muži. To totiž naopak poukazuje na to, že ženy chtějí umět se sebou pracovat a jsou uvědomělejší než muži, co se týče duševní hygieny. Nehledě na fakt, že jen proto, že se muži psychoterapeutům nesvěřují, neznamená, že problémy nemají. Studnička nám vlastně říká, že emocionální labilita, obzvlášť pokud s ní pracujete, je vlastně něco špatného, kvůli čemu by si ženy měly rozmyslet svou účast ve vrcholových sportech (pro jejich vlastní dobro, samozřejmě). Taková stigmatizace psychologických témat je, obzvlášť od psychoterapeuta, více než zarážející.
Těžko říct, kdo v souboji Studnička: Haník vyhrává. Posuďte sami. Ale také k tomu přijdete třeba výroky Bernarda Giudicelliho o vhodnosti oblečení Sereny Williams. A nezůstávejme jen u sportu. Sexistických výroků se dopouštějí vrcholní politici, novináři a různí funkcionáři.
A v poslední době přitvrzují. Není to tak, že by se všichni tito pánové domluvili, a začali se z ničeho nic sborově projevovat sexisticky. Oni prostě jen vidí, že po prvních podobně skandálních výrocích nepřišla žádná prudká reakce, žádný odpor, a tak se osmělují další a další. Jeden legitimizuje druhého.
Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
