
Mají ženy skutečně mozky, které jsou výrazně odlišné od těch mužských?
Pravděpodobně vám někdo někdy poslal odkaz na video amerického pastora Marka Gungora, který vtipnou (?) formou popisuje rozdíl mezi mužským a ženským mozkem. Spot je pochopitelně nadsázka (nebo tak je alespoň zamýšleno), ale v každodenním životě se poměrně často setkáváme s případy, kdy se například nevhodné nebo vulgární chování omlouvám klasickým „kluci už jsou takoví“, nebo „muži prostě přemýšlí jinak než ženy, tak to příroda zařídila“. Nebo jste určitě už slyšeli o tom, jak jsou muži automaticky lepší ve vědních disciplínách (prostě jen proto, že jsou muži), a ženy jsou lepší v multitaskingu (jen proto, že jsou ženy).
Neurovědkyně Gina Rippon, která je jedna z nejhlasitějších odpůrců chronického špatného výkladu výsledků studií lidského mozku tvrdí, že historicky je výzkum rozdílů mezi ženským a mužským mozkem plný předsudků, špatných statistik a výpočtů a nedostačující kontroly. Příběhy o tom, jak ženský mozek váží míň než ten mužský se datují až od 19. století, stejně jako domnělá přímá úměra mezi váhou mozku a jeho inteligenčním potenciálem. Podle všech dostupných průzkumů ovšem tato úměra neexistuje. Moderní neurověda neidentifikovala žádné prokazatelné rozdíly mezi mužským a ženským mozkem. Velikost mozku se zvětšuje třeba v závislosti na velikosti těla nebo v poměru šedé a bílé hmoty, ale tyto rozdíly nijak neovlivňují rozdíly v preferencích, koníčcích, či příslušnosti k platové třídě.
Podle Rippon je nejdůležitější si uvědomit, že „sexistický svět stvoří sexistický mozek“. Poukazuje například na výrok sociálního psychologa Gustave Le Bona, který v roce 1895 za použití svého přenosného měřiče dutiny lebeční usoudil, že ženy „představují nejnižší formu lidské evoluce“. Na druhé straně časové osy pak můžeme upozornit například na Google inženýra Jamese Damora, který v roce 2017 vyplodil článek o „biologických příčinách“ nedostatku žen v technických odvětvích a ve vedení.
V průběhu let se trochu ale změnila taktika: od dokazování podřadnosti ženského mozku jsme se posunuli ke snaze dokázat, že mužské a ženské mozky se navzájem doplňují; že tedy ženy asi nebudou míň inteligentní, ale trošičku „jiné“, a ta jinakost jistě zcela náhodně krásně vystihuje status quo genderových rolí tak, jak je ve dnešní společnosti známe: ženy jsou prý empatické a mají předpoklady k intuici, kdežto mužské mozky jsou nastaveny akčně a intelektuálně.
Jak tedy vysvětlit rozdíly v chování a zájmech u mužů a žen? Tady se musíme vrátit k „sexistickému mozku“ Giny Rippon, jejíž průzkum ukazuje, že dětské mozky se pravděpodobně liší v závislosti na tom, do jaké míry byly vystaveny stereotypické růžovo-modré kultuře a výchově. Rippon tvrdí, že většina z nás je stále svázaná biologicko-společenskou „svěrací kazajkou“, která přesměrovává a rozděluje náš přirozeně unisex mozek do mužských a ženských kategorií.
