Zpět na úvod

Na protest

shutterstock_1014560884
Autor: Kateřina Pavésková
Štítky:

Kdy české společnosti vadí „nahé“ ženské tělo?

Na podzim 2018 se ve svatovítské katedrále svlékla žena do podprsenky a klekla si před oltář. Na hlavě měla trnovou korunu jako symbol mučednictví, a na těle nápisy, např. „Láska k pravdě.“ Vyjadřovala tak svůj hluboký nesouhlas s výroky kněze Petra Piťhy, který během svého kázání záměrně šířil lži o Istanbulské úmluvě, která podle něj má vést k násilnému vytržení dětí z lůna heterosexuální rodiny a ke koncentračním táborům, a něčím, co označil jako „nadvládu homosexuálů.“

O důvodech k protestu i o tom, proč byl pojat zrovna touto kontroverznější formou, bylo napsáno již mnoho. My bychom se chtěli v dnešním článku zamyslet nad tím, proč zrovna v naší zemi, která si kulturně zakládá na tom, že si objektifikaci žen nenechá vzít, byl a je tento protest označen téměř za bezprecedentní. A ne zrovna v pozitivním slova smyslu.

Sexualizace a objektivizace žen je téma, kterému se v nějaké formě věnujeme poměrně často – a samozřejmě nejsme sami. V Česku je ono podhoubí, ve kterém se těmto nešvarům tak daří, velice výživné. Kolik jen máme nevkusných, nevhodných či přisprostlých reklam s ženskými prsy či zadky inzerujícími třeba pivo, zámečnictví či cokoli jiného, co s ženským tělem nijak nesouvisí. A pokud jste si jen jednou rozklikli komentáře třeba u kterékoli takové reklamy na sociálních sítích, tak víte, že český národ si svůj (domnělý) nárok na objektivizaci žen nedá jen tak sebrat.

Srovnejme s tím případ protestující ženy, která se dobrovolně (!) svlékne do podprsenky, aby za pomocí svého vlastního těla upozornila na něco, co se jí morálně bytostně příčí. Zdá se totiž, že v očích mnoha byl její protest a kritika automaticky anulovány její podprsenkou. Najednou přijdeme na to, že „nahota“ znehodnocuje kritiku, že tuto ženu přece nelze brát vážně, když je svlečená a že „protestovat se dá přeci i jinak“. Najednou je obnažené ženské tělo na závadu celé věci.

Dvojí metr je do očí bijící. Pokud ženy slouží jako objekt přístupný mužské pozornosti, není s použitím jejího těla problém. Pokud se žena svleče z jiných důvodů, třeba aby pomohla medializovat svůj protest, který považuje za společensky důležitý, znamená to, že na sebe chce pouze upoutat pozornost a jejím jediným argumentem je její nahota. O pointu protestu nebo její argumenty už nějak není zájem. A její nahota tím pádem pak prý škodí jí i celé věci, protože v tomto případě neslouží jako objekt k podnícení fantazie.

Máme to ale prazvláštní vztah k sexualizaci žen, nemyslíte?

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články