Jsme dostatečně aktivní v otázkách osobních aktivismu?
„Je načase, aby ženy přestaly být zdvořile naštvané.“ – Leymah Gbowee
Leymah Gbowee je držitelka Nobelovy ceny za mír pocházející z Libérie. Jestli jste o ní slyšeli záleží hodně na tom, jestli se aktivně zajímáte o ženskou problematiku, protože pokud ne, naše média vám zřídka nabídnou něco jiného než kontroverzní události. Pokud si ji potřebujete zařadit, Gbowee je zakladatelkou mírového hnutí v Libérii, které pomohlo ukončit druhou liberijskou občanskou válku. A je také autorkou citátu na začátku dnešního článku. Vybrali jsme ho proto, protože jsme měli pocit, že by mohl být dobrým odrazovým můstkem pro novou dekádu. Slova jako změna a pokrok rezonují naší společností celá desetiletí a zdá se, že s každým rokem dostávají na síle. Ale přesto ty změny jsou pomalé, někdy až frustrujícím způsobem. A i když jsme si vědomi, že celospolečenské změny většinou mívají pomalý nástup, je třeba se také čas od času zamyslet nad tím, jestli to, jak k nim přistupujeme, je tak efektivní, jak bychom potřebovali. A jestli třeba není čas být, jako naznačila Gbowee, přestat být zdvořile naštvané.
Našimi články se už několik let prolíná téma toho, že je u nás v ČR třeba velkých, systematických změn, ke kterým se nikdo moc nemá, z nejrůznějších důvodů. Jedním z největších je, že ženy, přestože tvoříme více než polovinu této planety, nejsou až tak táhnoucím tématem. Populistům se s tématem feminismu špatně pracuje, protože většinu mu rozumí zhruba stejně jako náhodný komentátor na sociálních sítích. Je mnohem jednodušší postavit kampaň na levném jízdném nebo na zvýšení rodičovského příspěvku, než jít skutečně na dřeň problému a snažit se o změnu zavedené struktury. Na to je třeba hluboké porozumění problematice, kontakt s těmi, co podobné snahy vyvíjí už nějakou dobu, umět se poučit ze států, kde už jiná schémata fungují – a toho jsou naše vládnoucí politické strany dlouhodobě téměř neschopné.
Tohle by nás ovšem nemělo odradit. Každý z nás se může snažit i na osobní úrovni. Všechno se počítá. Takže jak začít? Přicházíme s několika nápady, a budeme rádi, když nás budete kontaktovat s dalšími nápady, jak se stát individuálně aktivnějšími v každodenním životě.
- Mluvme volně a beze studu o menstruaci, sexualitě, kojení; nazývejme části ženského těla pravými jmény, odstraňme stigma. A nedělejme si starosti s tím, že se někdo třeba nebude cítit komfortně.
- Nebojme se říci, že jsme feministky. Buďme si vědomi toho, co to slovo znamená a buďme schopni odrazit pseudo-definice těch, kterým se feminismus tak úplně nehodí do jejich světonázoru a moc rádi si tuto definici kroutí podle toho, co jim zrovna vyhovuje
- Nestyďme se za své emoce. Opravdu se nemusíme zdvořile usmívat, když v naší společnosti někdo vykládá další „vtip“ o znásilnění. Být označena za hysterku není nic jiného než genderový stereotyp a pokus o vyvrácení argumentu urážkou, namísto vlastního argumentu. Slova jako iracionální, emocionální apod. spadají do stejné přihrádky. Všimněte si toho podtextu: tyto slova jsou asociovány se ženami a tudíž jsou negativně zabarvené, odlišné od domnělého statusu quo a někteří lidé si myslí, že jejich použití automaticky zneplatní argument, který žena použila. To je jen jedna z dalších věcí, se kterou je třeba velmi rychle skončit.
- Podporujte ostatní ženy. Jakýmkoli způsobem. Ať už tím, že si vědomě vyberete třeba více knih napsaných ženami, nebo že budete upozorňovat na do očí bijící nerovnost v reprezentaci v jakémkoli oboru.
Jaké jsou vaše tipy?
