Zpět na úvod

Misogynie vs sexismus

shutterstock_566653807
Autor: Kateřina Pavésková
Štítky:

Jak se misogyny liší od sexismu, a je třeba je rozlišovat?

Profesorka Kate Manne, které napsala knihu Down Girl: The Logic of Misogyny, poskytla při příležitosti vydání své knihy serveru Vox rozhovor, ve kterém rozebírá nejen premisu své knihy, ale odpovídá i na další zajímavé otázky týkající se sexismu a misogynie. Přinášíme vám několik zajímavostí, které v něm zazněly.

Kniha profesorky Manne zkoumá misogynii v rámci veřejného života i politiky. Jejím hlavním argumentem je, že bychom neměli misogynii chápat především jako nenávist nebo nevraživost mužů vůči ženám, ale jako systematický prostředek kontroly, ovládání a trestání žen, které zpochybňují mužskou dominanci. Takové ženy jsou zatracovány a používány jako odstrašující příklad pro ostatní, zatímco ty „hodné“, tj. ty, které nezpochybňují mužskou dominanci, jsou oceňovány.

Podle profesorky Manne se misogynie a sexismus doplňují: sexismus je podle ní ideologie, která se snaží přesvědčit společnost, že sexistické nastavení rolí žen a mužů dává smysl. Misogynie pak pomáhá tuto ideologii prosadit a zasadit do rámců společenských systémů, obzvláště když se zdá, že stávající systém by eventuálně mohl být svrhnut. Misogynní kulturu popisuje jako nevraživost vůči ženám, které porušují patriarchální normy a očekávání. V rámci této kultury pak vzniká dojem, že ženy dělají něco špatně, že jsou hrubé, hlasité a ambiciózní. Vnímání těchto vlastností u žen jako negativních je přímým důsledkem misogynní kultury, která očekává a vyžaduje, aby ženy byly naopak pasivní, pokorné, mírné a trpělivé.

Jednou z nejzajímavějších věcí, kterou profesorka Manne předkládá k promyšlení, je fakt, že spíše než obviňování ji zajímá jak dojít k tomu, abychom si všichni uvědomili, že na misogynní kultuře neseme vinu, a hlavně jaké naše chování tomuto systému nahrává. Snaží se objevit a popsat všechny způsoby, jakými jsou ženy kontrolovány a jakými se je společnost snaží udržet v mezích, které pro ně tato kultura určila. Manne věří, že s tímto systémem se dá bojovat, ale prvním a nejdůležitějším krokem je uvědomit si v této chvíli i podvědomou zaujatost a kulturní normy, které misogynní kultuře nahrávají.

Dále Manne radí, že bychom se měli všichni zaměřit na to, kde tato kultura vzniká a kde se rozvíjí. Jako příklad uvádí #metoo, kdy se ve středu zájmu ocitli starší, mocní muži. Manne ale radí zaměřit se na mladé muže, protože základ tohoto chování vzniká v dětství a běhm dospívání. To, co vidíme u dospělých, je už pak jenom důsledek.

Manne také přesně pojmenovává, co odjakživa bránilo tuto kulturu prolomit: lidé, kteří ji podporují, jsou velmi spokojení v pozici, kterou v misogynní kultuře zaujímají, a dokonce ji často považují za své výhradní právo. Potom se tedy lehce stane, že ženy, které tato práva zpochybňují, se stanou terčem obrovského odporu, nesouhlasu a pokusům o zesměšnění. Dokud tedy muži v pozici síly nepochopí, že ženy je mohou předehnat bez toho, aby jim bylo ublíženo, budeme se pořád točit v ideologickém kruhu.

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články

shutterstock_728593621

Ženy na obrazovkách (a za nimi)

Jak to vypadá s reprezentací žen ve filmovém a televizním průmyslu a potažmo v našich televizích? Televize „pro ...