70. léta v USA, feministický magazín a myšlenka ženské svobody ve všech směrech. Seriál Minx by vám neměl letos uniknout.
Seriál, který sám sebe označuje jako feministický a nebojí ani ukazovat mužskou nahotu stejně ležérním způsobem, jako jsme zvyklí vídat ženskou nahotu? Může být!
Toto a mnohem, mnohem více přináší do seriálového prostředí roku 2022 Minx. Ocitáme se v Americe v roce 1971 a sledujeme ženu jménem Joyce, která se snaží protlačit myšlenku feministického magazínu v prostředí, které ovládají hlavně bílí muži, jejichž představa o magazínu pro ženy zahrnuje fetišizaci odhalených ňader a sexistické vtípky. Hlavní myšlenkou, která se prolíná celým seriálem je, že zastaralé a konzervativní přesvědčení společnosti, že ženy nezajímá sex a v hloubi duše vlastně netouží po genderové rovnosti je jednou z nejzávažnějších překážek, které je třeba na cestě k opravdové svobodě odstranit.
Seriál je vtipný a frustrující zároveň, ale velice chytrým způsobem. Naprosto přirozeně zobrazuje zeitgeist, jeho postavy jsou všechno, jen ne černobílé, a divák jim ty chvíle, kdy nechápou jeden druhého, věří. Jsou to produkty své doby, které ale rostou a rozvíjejí se – a tvůrcům se daří to, co by velice jednoduše mohlo dopadnout jako prvoplánový sexismus nebo rasismus zasadit do doby i do seriálu tak, aby se divák cítil trochu nekomfortně, a zároveň ho tou dobovostí neomlouvá a nenormalizuje.
Je to seriál, který má potenciál ve vás vzbudit chuť ozvat se, nenechat všechno být, něco změnit. Je to seriál, kde vedlejší role žen nejsou jen na vyplnění hluchých míst a nejsou tak zoufale dvojrozměrné, jak bývá zvykem. Naopak jsou si tak nepodobné, že nenásilně zobrazují některé z mnoha rozdílností feminismu. Je to seriál, ve kterém se žena ocitá v mocenské pozici nad mužem – a když jí vůči tomu muži zneužije, uvědomí si to, omluví se – a nezmění kvůli němu svůj světonázor. A za zmínku rozhodně stojí i dějová linka sestry Joyce, která nabízí pohled do světa moderně smýšlející ženy v domácnosti v 70. letech, u které dochází k osobní sexuální revoluci s jinou ženou, a uvědomění si sama sebe a svých potřeb.
Ne všechny ženy v seriálu jsou progresivní feministky, a ne všechny mají potřebu se proti Joyce vymezit. Jak už bylo řečeno, postavy jsou na celém spektru, ne výhradně na jedné nebo druhé straně. Už to samo o sobě je nesmírně osvěžující, a je škoda, že tomuto seriálu se u nás nedostalo větší propagace ve veřejném prostoru.
Trochu smutně si zde ale musíme přiznat, že to není až takového překvapení. Když sledujete scény z první epizody, kdy se Joyce setkává s tím, jakou představu mají muži o ženských časopisech a o tom, co ženy (ne)zajímá, nutně vás musí napadnout, že velká část naší společnosti funguje (nebo se snaží fungovat) na stejných principech i dnes. To srovnání až bolí, ale přitom je velice potřebné. I takovéto zrcadlo, v podobě krátkého seriálu, může být pro někoho impulsem. A i kdyby tyto impulsy v důsledku nepřinesly velké, systematické změny, zeptejme se sami sebe: kolik znáte seriálu nebo filmů, které přirozeně zobrazují ženy, jejich zázemí, zkušenosti, které je formují a promítají se do způsobů, jakým smýšlejí o feminismu?
Pokud o podobném projektu víte, dejte nám vědět!
Loading ...Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
