Zpět na úvod

Mezinárodní den žen 2019

shutterstock_1267687957
Autor: Kateřina Pavésková
Štítky:

Festival Všem ženám připomíná kořeny MDŽ a už několikátým rokem sdružuje inspirativní ženy, které hledají možnosti seberozvoje všech oblastech života.

MDŽ má v našich končinách stále negativní konotace, spojené hlavně se způsobem, kterým se MDŽ slavil za hlubokého socialismu. Tomu se v souvislosti s tímto svátkem podařilo zprofanovat i tak hezké květiny jako jsou karafiáty, ale hlavně: jediné ženy, které byly 8. března oslavovány byly svazačky, ženy-budovatelky, které hodlaly do systému přispět prací, popřením jakýchkoli vlastních ambicí, zavržení západních vymožeností jako jsou oblečení či parfémy (Živé květy vyjímaje), ale hlavně tím, že budou rodit další malé svazáky a svazačky, protože rodina je přece základ státu. Na jakoukoli individualitu či sebeurčení v rámci toho svátku a potažmo celého komunistického režimu nebylo místo, protože ženy jsou přece naplněny pouze rozením dětí a péčí o domácnost, a ambice a rovnoprávnost nejsou socialistické hodnoty.

Naštěstí se už i u nás daří pomalu měnit význam tohoto svátku, který svým původním záměrem nemá s českým komunistickým režimem vůbec nic společného. Původně tento den zdůrazňoval důležitost rovnosti žen a mužů, zavedení volebního práva pro ženy a upozorňoval na genderovou diskriminaci. V rámci vymanění se z komunistické propagandy se v posledních letech u nás konají různé akce, které MDŽ vrací ke svým právoplatným kořenům. Jedním z takových počinů je i festival Všem ženám, který se profiluje jako místo, kde by měly ženy načerpat energii a inspirace pro všechny složky svého života. Je zaštítěn společností Agender, která se specializuje na rozvojové programy pro ženy. Zakladatelkou festivalu je Petra Janíčková, která je mimo jiné například autorkou celorepublikového mezifiremního mentoringového programu Equilibrum pro talentované ženy. Více si o ní můžete přečíst zde.

Letošní Pražský program byl mimořádně nabitý. Až někdy vznikal pocit a přání se rozdvojit, protože nás zajímaly oba souběžně probíhající programy, a rozhodování, které debaty, workshopu či přednášky se zúčastnit. Vždy jsme také měly možnost se nějak zapojit, protože všichni přednášející poskytovali také prostor pro dotazy, jednak během svého vystoupení a pak i krátce po něm.

Festival vyvrcholil křestem knihy Velké ženy z malé země, která si klade za úkol představit, či připomenout svým čtenářům inspirativní ženy v historickém a společenském kontextu.

V ryze osobní rovině je pak k festivalu třeba dodat následující: panovala zde něm úžasná, uvolněná atmosféra a téměř hmatatelná energie. Do řeči se dávaly i ženy, které se nikdy předtím neznaly a vznikaly tak úsměvné chvilky, nové kontakty a hlavně to, co si festival kladl za cíl: momenty inspirace.

Na našem webu v průběhu příštích několik týdnů uveřejníme podrobnější články z Pražského festivalu. Pokusíme se vám tak přiblížit některé z festivalových témat, abyste měli lepší představu co očekávat, pokud se třeba rozhodnete se někdy příště zúčastnit. A pokud vás mrzí, že jste letošní ročník promeškali, máte možnost ještě letos Brněnského pásma, které se koná 13.6.2019. Určitě neváhejte!

Článek je součástí projektu Pro Fair Play.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Další články

zakon_interupce

Americký Gileád 21. století

Útoky na nejzákladnější lidská práva v USA pokračují Alabamských protipotratovým zákonem. Tak často to slyšíme i u ...